Reportáž z vyhlášení výsledků 5. Ranského poháru.

Bylo to naplánováno na sobotu 4. října. Už podle vzájemných diskusí bylo patrné, že se na tento den těší snad skoro každý, kdo se nějakým způsobem podílel na organizaci této paraglidingové soutěže pro víkendové piloty. Přestože ředitel soutěže Strejda Bohouš vyhlásil hodinu H na 16:00, nemohl jsem to vydržet, odstartoval jsem z Prahy kolem půl dvanácté a mydlil na Ranou. Jel jsem mimořádně opatrně, protože jsem vezl  pamětní listy pro všechny účastníky, ani jsem moc nepředjížděl, obrnil jsem se trpělivostí a nekecám, vydržel jsem to až do cíle.

Dorazil jsem tak okolo půl jedné a ve Skleníku, jako paša sedí Strejda a rozdává pokyny mobilem. Loupal jeden telefon za druhým a hovořil velmi odměřeně. Říkám si to je správnej vůdce, kluci mu občas říkají "trenér". Objevil se i Štěpán a tak ve třech jsme diskutovali. Štěpán to nevydržel a hned nasadil. "Vlasto, v úterý jsem byl mrtvej". Valím voči co to kecá a Štěpán pokračuje. "Jsem v sedle, padák nad hlavou a najednou zezadu přišel čertík, popadl mně .....", a teď vzrušeně ukazoval, kde všude měl padák. Měl ho všude kde si to lze jenom představit, dokonce i pod sebou a přitom pořád stoupal. No představte si pozici normálně letícího pilota v sedačce, kterej stoupá jak vo život, ale při tom padák vysí pod ním. No nakonec padák střelil nad něj, dvakrát se mu vytwistil a za stálého máchání rukama to se Štěpánem louplo do křáků vedle sedla. Naprosto nezraněn. Tak tímto příběhem mně přivítal, ani jsem se nestačil pořádně nadejchnout.

Postupně přicházeli další, Petr s Pavlem alias Čuk a Gek, Milan Eibl, pak dorazily první holky, Míša s Alenou. Přišel Vítěmil se svojí přenádhernou přítelkyní Vlaďkou. Ale tady se držím zpátky páč von ten Vítěmil je profesí instruktor Street-Fighteru a má oči jako ostříž. Pak se objevili členové ukrajinské mafie, Vladimír První (služebně starší) a Vladimír Druhý (letošní čerstvý kurzík). Hned jsem jim musel udělat skupinové foto v čele s ideovým vůdcem. No samozřejmě, jakmile přišel někdo nový, Štěpán každému musel hned vyprávět svůj úterní příběh, takže vlastně byl permanentně mrtvej muž :o)

Začalo se slavit. Jarda Šembera, jako vítěz nechal připravit první rundu Becherovky. Obešla Skleník a každý si k tomu řekl to svoje. Jarda si vymínil, že se mu musí každý podepsat na triko od sponsora. Začala podpisová akce, kde ženská část projevila dokonalý smysl pro humor a podepisovala se mu na obzvláště vypečená místa.

Blížila se šestnáctá a nervozita organizátorů stoupala. Lidí už bylo poměrně dost, ale nebyli to všichni kdo ještě měli přijít. Strejda Bohouš na každej stůl loupnul flašku okurek, jako sponzorský dar. Jarda Maskáč odněkud přitáhl stupně vítězů a začal je montovat dohromady. A tady vzniknul zajímavý spor o tom, kam vlastně ty stupně dát. Celkem jsem se pobavil, protože Maskáč určil dobu dekorování na 16:50, to totiž mělo slunce zacházet za Ranský vrchol a tudíž to mělo bejt fotogenický. Je to cimprlich ten Maskáč. Když zvítězil, tak na každý stupeň položil flašku brzdovky, jako sponzorský dar. To aby si vítězové měli čím připít na počest. Jenom jsem se obával, aby někoho nenapadlo otevřít ty flašky a stříkat kolem sebe jako při závodech F1. Chvílema mi to přišlo celkem pravděpodobný.

Lidí už bylo hodně, přineslo se maso, byly to vepřové kotlety. Maskáč při přemísťování tohoto pokladu z lednice k ohništi občas nějakou ztratil, psi byli jak urvaní a Maskáč měl co dělat, aby kotletky uchránil. A najednou, kde se vzal tu se vzal, objevil se legendární Dvořka. Těsně před ním přijeli všichni Bukačové, již trošku nakulení burčákem divné kvality. A tak se oprášila divadelní hra "Kentaur a Průša". Jak říká Dvořka, "bylo to velmi zábavné"....................» ...................» ....................» ....................» ....................».................... pokračování článku