Reportáž z vyhlášení výsledků 5. Ranského poháru - 2. díl

Rožnění se ujali ti nejzkušenější. Náš přítel ve zbrani z německa Jan a Laco Šimko. Mají v tomto oboru nemalé zkušenosti. Kotletky se už dělaly a byly éňo-ňéňo. Vyhlášení začalo. Maskáč se chopil iniciativy a začal vyvolávat: "Jako první vítězství vybojoval Jarda Šembera". Usadil se tedy na stupni, Maskáč ho obdaroval taškou věcnejch cen a obálkou se třemi a půl tisíci korun s tím, že tisícovku musí loupnout na  oslavu. "Na druhém místě Marcel Letocha". Taky taška i obálka se třinácti stovkama, ovšem již bez povinnosti pohoštění. Zřetelně mu odlehlo. "Na třetím místě Bohouš Mošovský". Toho na cestě ke stupni Laco stihnul postříkat vodou, Bohouš se styděl a bylo vidět jak na stupni zatahuje břicho. A zase taška a obálka. Vše se odehrávalo za všelidového potlesku, a opravdu to mělo punc profesionální soutěže. Pak nastal okamžik dekorování ostatních, kteří se umístili v tabulce. Maskáč se už styděl tak, že diplomy položil na zem se slovy "pojďte si to ostatní rozebrat". To jsem nemohl připustit a řval jsem - vyhlašuj dál. No nakonec se toho chopila Míša a pokračovala ve vyhlašování ostatních soutěžících. To mi odlehlo. Ovšem Míša si to užívala do syta. Od každého komu předávala diplom dostala pusu jak vrata, no ohromně se jí to líbilo. Došlo i na mně a tak jsem si zatancoval malý odzemek, páč jedenáctého místa v této nabité soutěži  si opravdu vážím. Pak nastalo hromadné focení a začalo se mohutně slavit.

Bylo nás někde okolo 40-50 lidí. Kluci pokukovali na kopec, dunělo sice, svahovali větroně, ale vítr zřetelně slábl. Nakonec Bukačové a další včetně Milana Eibla, Jardy Šmeberoida, ukrajinské mafie vyrazili na kopec. Létali až do západu. Foukalo od SZ a Vladimír se odhodlal k obletu východní boule, že jako přistane u ohně. Povedlo se mu to bravůrně, ale jak už bylo blbě vidět, nevšiml si, že si do Graďocha zabalil i pár vydatnejch šípkovejch větví. No a jak slejzal svážek před ohništěm, ještě se v tom vyválel. No myslím, že Skytex brečel jako kdyby ho na nože brali.

Setmělo a nastala celkem slušná zima a tak jsme se postupně přemístili všichni do Skleníku a tam nastala fakt parádní zábava. Dvořka vytáhl rouru vod pana Saxe a přestože tvrdil, že hraje jenom asi půl roku, nebylo to vůbec znát. Vydatně mu sekundovali dva kytaristi z toho jeden na dvanáctistrunku. Hádejte kdo to byl,... nejnezodpovědnější pilot, kterého znám, se srdcem na správném místě, Bukač. Hráli z duše, bylo to fajn a tancovalo se všude kde se dalo.

Tento večer jsem měl zaděláno na fakt dobrou vopici. Sedlo mi to úžasně, ale někteří kolem mně to přeci jenom vodnesli, trošku. Tuck, Bukačův brácha ze stejného vejcete, i když oni tvrdí, že měli každý jiné vejce, ale není jim možno věřit, páč nejdou pořádně rozeznat, tak tento Tuck stál za mnou a byl děsně zvědavej, co že  si to s Klárou a s Álou povídám za tajnosti, a jak jsem tak vyprávěl rukama, já hodně vyprávím rukama, Tuckovi jsem jen tak lehce zavadil o jeho plnou sklenici Bukakoly a bylo to. Politý triko a kalhoty tak, že to vypadalo, jako by se při tom nejmíň třikrát udělal. No jen co jsem se doomlouval Tuckovi, to se musí, páč to je chlap jak hora, další zvědavec přišel diskutovat. Vladimír První už jenom v kalhotech, triko někde nechal, páč ho měl pobrindaný vod krvavejch zad. Stoupl si vedle mně a kecáme a kecáme a nejednou koukám, sklenice s mojí Bukakolou zmizela v jeho kalhotech. Situace byla vážná, ale zvládli jsme ji oba profesionálně. Vůbec jsme se nepoprali. Zatáhl jsem ruční brzdu a začal odpařovat.

Musím však přiznat, že od této doby mám už nějaké výpadky v paměti. Nevím úplně o všem co se při té obzvláště povedené oslavě stalo. Myslím, že fotky ve fotogaleriích jednotlivých fotografů přesně ilustrují tento večer. Jo ještě jsem si vzpoměl. Dvořka učil svého známého, asi kurzíka, jak se správně pijou krvavý záda. No to byla podívaná. Ty jeho aristokratický ruce byly naprosto famózní. Kdybyste viděli co dovedla dělat volná ruka, když ta druhá zalívala Dvořkovo hrdlo tímto převelice chutným nápojem, no to byla hotová poezie pohybů. No a teď si ještě vzpomínám, když už se končilo někdy kolem jedné hodiny raní. Pořád jsme nevěděli jestli půjdem ještě do Ponorky nebo ne. Nakonec Štěpán vytekl a zařval: "Koukněte už vypadnout, debilové". A bylo rozhodnuto.

V neděli ráno jsem se probral okolo půl desáté ve svém autě, naštěstí. Ve Skleníku už byla partička při snídani. Sednul jsem si, Míša přinesla snídani, úžasná to žena. Přišel Gek, sednul vedle mně, zamyslel se a povídá: "No, stan jsem trefil, ale spacák už ne". Čuk se musel smířit, že toto ráno dospí v jiném spacáku. Po snídani jsme s Dvořkou přinesli noťasy, postahovali jsme fotokarty. Uspořádala se ještě taková malá SlideShow z nafoceného matroše a pomalu nenápadně jsme se vytráceli domů.

Byla to opravdu ohromně vydařená akce, Strejda Bohouš to zrežíroval exceletně. Rozdal karty už na začátku a povedlo se. Příští rok Ranského poháru již bude mít nového lídra. Byl zvolen Jarda Maskáč a Bohouš mu letos nastavil laťku opravdu vysoko.

Závěrečné resumé

• 200 piv
• 22 kg masa
• 3 kg Chipsů

• 15 l vína
• 1 l Fernetu
• 1 l Becherovky

• 4 l Griotky
• 4 l vodky
• 1 l Jelcinova jabka

• 20 l coly
• 5 l tonicu
• 10 l džusu

A mnoho dalšího...