Parádně propečený Křivoklátský mejdan

Na tuto akci nás vlastně pozval Dvořka, webmaster našeho spřáteleného webu www.flying.cz čerstvý saxofonista broukal. Konala se v jeho domovském teritoriu v Křivoklátském hotelu Sýkora. Jakmile jsem tento hotel poznal, okamžitě mně napadali všelijaké čertovské myšlenky. No představte si, z Prahy asi 55km, ráno do práce cobydup, parádní pokojíčky se sprchou,výborná kuchyně a za dobré penízky. No co více si může člověk přát.

Celou akci organizačně zajišťovala Klárka, bojovým jménem Ksena a klaplo to náramně. Vladimíra Prvního Žirinovského jsem vyzvedl přímo z rodinné oslavy kde setkání některých rodinných příslušníků bylo i po třiceti letech. V podstatě jsem ho násilně odvezl přímo do Křivoklátu. Když mi to ráno zabušil na okno mého auta ani jsem ho nemohl poznat. Byl znaven, jemná motorika v háji, ale vlasy načesané jako kdyby se měl právě teď projít po přehlídkovém molu.

Do Křivoklátu jsme dorazili po poledni, v půl jedné a jen co jsme zastavili a vylezli z auta přifičela modrá Favořiť zvaná Tryskomyš. Paráda, holky dorazily. Ale bylo překvapeníčko, páč nejdříve z auta vylezly berle, pak Alča dosti ztuha a posléze Klárka. Alča byla po operaci nějaké kůstky v nártu a dosti ji to bolelo, ale je to holka ze žuly, nedávala to na sobě znát. Paragliding je prostě jenom pro tvrďáky. Klárka mi pak hned vysvětlila, že to její autíčko je Favořiť pouze když zlobí, jinak je to Tryskomyš :o)

Posadili jsme se do hotelové hospůdky kde Dvořka už sichroval místa společně s Luďkem. Za chvilku dorazily Dvořkovo kámošky, Blanka s Janou, úžasné společnice s parádním smyslem pro humor. Dali jsme něco k jídlu a pití a hned jsme začali kout pikle :o) Potřebovali jsme takovou lehkou procházku, takovou předběžnou přípravu na mohutnou večerní veselici. A tak jsme vyrazili na prohlídku hradu Křivoklát. Kastelánka držela opratě pevně v rukách a nedala nám, některým popichovačům, moc šancí na srandičky. Po prvních seznamovacích pokusech to bylo naprosto zřejmé a chodili jsme po hradu jak poslušné děti :o)

Na cestě z hradu už nás čekal Milan Eibl, který to tam má už dávno projetý, tam někde odsud totiž pochází. V hotelu už bylo všechno připravený ve slavnostním sále, no připadal jsem si jak na nějaké recepci na zahraniční ambasádě. Dvořka ještě stačil prozradit, že přijde neznámá dívčina z Rožnova pod Rahoštěm, které se moc líbily jeho články a tak ho chtěla…. poznat :o)

Zábava se začala pomaloučku rozjíždět. Milan začal první odlehčovací rundou Magistra. Pak začala palba. Jedny krvavý záda za druhejma, jen to dunělo. Bez ohledu na to jestli se někdo pobryndal nebo ne, na každého se dostalo svojí rundou přispět na konto parádní veselice. Mimochodem jedinej, kdo se pobryndal jsem byl já a to hned napoprvé. Ostatní už byli vzorně prolity hrdlem. Ty frťany byly o něco větší a nějak se mi nevešli do huby, musel jsem pak provést jisté korekce, prostě vytrimoval jsem to.

No holkám se nějak zalíbila moje pleška a jak jsme loupali ty krvavý záda, postupně jsem ztrácel schopnost obrany této mé dominanty. Obklíčili mě a udělali ze mně transsexuála jako barák za pomocí Klárčinejch líčidel. Přidala ještě svoje dlouhé vlasy a dílo bylo dokonáno. Neuvěřitelný se stalo skutečností. No mrkněte sami, to je katastrofa. A navíc, voni ty líčidla nešli vůbec dolů. Ráno na sebe z hrůzou čumím do zrcadla, dřu to jak vo život, ale pořád jsem vypadal jak kurvička amatérka. Nakonec Blanka mi to u snídaně utřela odličovacím kapesníčkem, stylem lehké thajské masáže. Byla to malá náplast na moji pochroumanou důstojnost, ale bylo to příjemné. No jestli se již nadále budu muset nechat takhle pitvořit abych si užil trošku erotiky, tak to asi nepřežiju do příští sezóny :o)

Po snídani jsme byli připraveni na prohlídku místních lítacích terénů pod vedením místního znalce Dvořky. Kdosi však rozhodl jinak. Dvořka nemoha nahodit svoji Octávku musel zavolat MayDay, MayDay. Přijel místní chlápek se startovacími kabely a naštěstí zjistili pouze vyčochtanou baterku. Takže změna plánu, Dvořka musel shánět nový akumulátor a my ostatní si ty terény hold prohlídneme jindy. Aspoň bude zase proč uspořádat podobně propečenou akcičku.

Byl nádherný den, slunce svítilo, ani mráčku. Tak já, Klárka, Alča a Vladimír jsme nasedli do mého Lejnosu, Tryskomyš jsme nechali u hotelu a udělali jsme si výlet. Hádejte kam! Na Raný partička již číhala v hospůdce až vítr zeslábne. Vyrazili jsme tedy tam. Byla to pěkná projížďka s občasnou přestávkou páč Alča měla lehkou žaludeční nevolnost a nutilo mně to jet obzvláště citlivě. Sešli jsme se na Rané v Ponorce kde proběhla refreš paměti z minulého večera a dnešního rána. Dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem ani netušil, že se staly. Čuk a Gek těžce litovali, že nebyli při tom, chybělo prý málo. Škoda, to by byla sranda. Vladimíra to lákalo ještě trošku posváhnout, vyrazili jsme tedy na západní stranu kopce, vítr trošku zeslábl. Nicméně ne tak aby to Marcela nezafouklo za kopec. Byla už celkem zima, tak jsme se ohřáli čajem v hospodě rozloučili se a Lejnos komando vyrazilo zpět do Křivoklátu pro Tryskomyš. Alča ještě pořád nebyla úplně ŤipŤop, loupli jsme tedy zastávku někde v polích. Byla už tma jak v pytli a přemýšlel jsem tajně, co asi bychom dělali jestli ta Tryskomyš na tom parkovišti nebude. Kul jsem v duchu pikle maje čertovské myšlenky :o) Poslední zatáčka, kuk na parkoviště… Favořiť tam modře zářil uplně sám. Přesně podle Klárky, když zlobí tak je to Favořiť… :o)

Poseděli jsme ještě v hotelové restauraci u dobré večeře a nějak se nám nechtělo od sebe. Pan vrchní byl na nás hodlej a přinesl na ochutnání smažený olomoučák. Vladimír na to koukal s velkým despektem, u nich se toto vůbec nejí. Nakonec trošku uzobl, ale to pouze ze zdvořilosti.

A to je konec jedné z obzvláště vydařených akcí Ranské kliky. Dvořkovi se to tak zalíbilo, že nás pozval na oslavu svých narozenin…. Hádejte kam! 13. prosince Křivá Kláda, hotel Sýkora, druhé pokračování…… Už se nemůžu dočkat.