Víkend plný přeletů

V sobotu nádherný den, podle předpovědi mělo foukat od severu až SV do 6m/s. Ovšem po ránu, tak asi dopoledne, na Rané se více prosazovala termika od jihu. Než jsme se sešli všichni a vylezli nahoru, vítr se pomalu otočil a začalo to plynule fungovat od severu. Pulcovalo se sem tam s přistáním na kopci, ale nic víc se z toho nedalo vydolovat. Bylo tak někde před druhou odpolední, vyčkávali jsme. Část nás byla na spodnější startovačce a několik jich čekalo pod kótou. Mezi něma byli Poletucha s Karlem, mojím velícím. Občas jsem se musel rozepnout, páč v tom vedru se nedalo vyčkávat nabalenej. Pak najednou Poletucha, ostatně jako vždycky, začal povykovat na Karla „už je to tu, už je to tady, jdeme na to“. Koukal jsem co vidí a skutečně jim tam nahoru přišel interválek, Poletucha do toho skočil, Kája tomu zatím moc nevěřil tak vyčkal. Já jsem byl s Karlem domluvenej, že dneska poletíme spolu páč potřebujem družstevní bodíky, takže mi dneska pomůže. Poletucha chvilku hnil, ale pak se začal sbírat. Karel tedy odstartoval za Poletuchou, ale nám o něco níž nepřišlo celou dobu nic. Nechtěl jsem riskovat vyhnití a tak jsem čekal dál a sledoval ty dva. Začali znova hnít a zmizeli pod úrovní kopce za východní boulí a dlouho se nic nedělo. Ještě, že jsem tam nešel, říkám si v duchu. Když tu najednou vidím, Poletucha se sbírá. Karel nikde. Dlouho nebyl vidět, Poletucha už stoupal ve stoupáku. Pak se objevil i Karel a dostoupával Poletuchu. Když ho dohnal, tak za viditelné spolupráce se dali na odlet. Vítr zesiloval, ale žádný další takový stoupák už nebyl. Tak jsme nakonec všichni ostatní pulcovali kolem kopce ve stále silnějším větru, který foukal od severu až SV. Jenom velmi těžko jsem se prosazoval před východní bouli. Původně jsem myslel, že ji obletím a přistanu u Skleníku, ale když jsem byl před boulí, foukalo tak silně, že jsem se raději vrátil před kopec a tam pulcoval dál. Nechtěl jsem riskovat nějaký bordel za kopcem, při té síle a směru mi vyšlo, že to nestojí za ten risk.

Z toho stoupáku nakonec Poletucha doletěl asi 41km a Karel přistál o něco dřív. Poletucha se nakonec zachoval jako „hyena skvrnitá“ jak se mu taky ostatně říká. V poslední fázi přeletu, když se měli rozhodnout kudy vyhnijou nejpomaleji, Poletucha počkal co Karel udělá a pak když viděl jak Karel hnije šestkou dolů, vydal se jiným směrem. Karel pak u Skleníku říkal, že takovej klesák letos ještě nepotkal. Šestka až na zem. To už jako kdyby jste skočili padákem z letadla :-)

To my ostatní jsme se nakonec sešli na západní přistávačce. Vladimírek tam měl svůj nový objev, seznámil se totiž s kočkou od koní. Koně měla s sebou a Vladimírek ji přesvědčoval, aby nám vyvezla padáky koněm. Potvrdila, že to určitě jde a že kůň uveze čtyři bágly až nahoru. Ovšem zrovna „dneska“ se jí to nehodilo, páč měli nějakou rodinnou sešlost s velikou oslavou a ona koně pouze projížděla. No nicméně prý s tím můžeme počítat někdy příště. No nebylo by to špatné kdyby se opravdu našel způsob jak chodit nahoru bez té ukrutné zátěže.

Večer ze soboty na neděli jsme pojali jako decentní posezení, které se Vladimírek tvrdošíjně snažil narušovat dooslavováním těch jeho narozenin, které ještě nebyly dostatečně prooslavené a neustále roznášel krvavá záda. Nakonec jsme se všichni protancovali až do rána. A to si představte, že Karel, můj velící, tancoval s Klárkou „Labutí jezero“. To byl zážitek netušené intenzity :-)