Maškarní sobota

aneb jak jsme slavili zakončení 6.ročníku Ranského poháru

Všichni jsme se strašně těšili na tuto slávu. Hlavním důvodem tohoto těšení byl nápad Zuzky, uspořádat Maškarní létání jako předehru k odpolední slavnosti. Už v průběhu týdne jsem měl poměrně detailní informace o tom, jak se každý připravuje a co na sebe připravují. Žasnul jsem nad zaujetím s jakým tuto přípravu prožívalo Ranské tvrdé jádro. Karel, můj v té době ještě velící, mi večer v pátek volal, že se mu zbořilo auto, jestli bych to nevzal přes Kladno v sobotu ráno. A tak jsme spolu s Karlem přijeli někdy kolem 11:00 hod.

Už z dálky byl vidět před Skleníkem uvítací výbor masek jejichž maskovací vlastnosti byly tak dokonalé, že vůbec nebylo k poznání kdo se pod nimi skrývá. Nejvíce povyku vyráběl Zorro mstitel, do kterého byl převlečen Jarda „Mitch“ Šembera. Každému při příchodu hned vypálil ono charakteristické „zetko“ kamkoliv se trefil a choreografie jeho pohybů jasně signalizovala přítomnost značného množství jižanské krve proudící v jeho těle. Statně mu sekundoval vodník Brekeke v podání Libora „Kantora“. Krásná maska, dokonce si ani nemusel líčit obličej. Vypadal přesně tak, jak vodníka všichni důvěrně známe. Pasovalo to na něj přesně :-) Ovšem pak pro mě přišlo překvapení veliké. Zjevila se ježibaba takové kvality, že jsem si opravdu na chvilku myslel zdali ještě nespím. Dokonale odporná, hnusná a vůbec jsem nepoznal nositele této masky. Řechtali se mi všichni a já se úporně snažil poznat osobu pod maskou se skrývající. Nakonec jsem si všimnul rukou a poznal jsem v nich, že je to Petr „Čuk“ Bazika. Oddychl jsem si, ne snad že bych se bál očarování nebo tak něco, ale jak kolem mně cedil krz ty hnusný zuby různá matoucí zaklínadla, vypadalo to jako kdyby mu ty zuby měly každou chvíli vyletět z huby zrovna přesně do mého vytřeštěného oka. Tím, že jsem ho poznal, vlastně jsem ho vysvobodil páč říkal, že ho ty zuby hrozně tlačí v hubě. Mohl si je konečně na chvilku vyndat.

Strejda Bohouš se oblíkl za smrťáka. Taky dobrý, páč on je dost vysokého vzrůstu a v té masce působil hodně naturalisticky. No myslím, že pokud by tam byly nějaké malé děti, řada z nich by se asi dost bála, páč ta kvalita provedení a celková choreografie byla na vysoké úrovni. Pavel „Gek“ Janoušek například přijel za kohouta. Ohromně to vypadalo, jenom měl trošku problémy s kalhotami na kterých byl přišit kohoutí ocas. Pořád řešil jakou stranou kalhoty oblíct, nakonec je oblíkl ocasem dopředu se slovy „aspoň dneska mně stoupne sebevědomí“ a bylo. Mnoho dalších kvalitních masek mezi námi pobíhalo, však na fotkách to je dobře vidět. Jenom bych se chtěl ještě zmínit o těchto.

Čekalo se na holky, Klárku a Álu. Zorro mstitel už byl nervózní a pořád helekal „olé, olé zavoléé, já čísla na ně nemajéé“. Nakonec jsme se dočkali. Tryskomyš Kláry přirazila ke břehu Skleníku a vystoupily dvě nádherné jeptišky. To nemělo chybu. Všem spadla brada, jak to ty holky vymyslely a udělaly a já jsem si v tu chvilku uvědomil, že jsem asi ujetej na jeptišky. Jeptiška Ála spoza hábitu vyndala litrovku Becherovky a byly přípitky na uvítanou. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, přiřítil se lidožrout odněkud z jihoamerických pralesů s nabroušeným kopí a chtěl nám jeptišky unést. Nakonec po dlouhém bádání jsme zjistili, že za lidožrouta se oblíkl, no kdopak myslíte……Jezevec :-)

Když už byly masky pohromadě, rozhodlo se, že budou slety masek z kopce na přesnost přistání. Zuzka s Lacem vystavěli místo jako cíl k přistání, kde jako terč sloužil rybník vodníka Brekeke, samozřejmě naplněný vodou. Opodál hořela louč, která původně sloužila jako nabroušené kopí lidožrouta Jezevce. No počasí nebylo valné, bylo zataženo a chvilkama i lehce skráplo. No zkrátka vodník Brekeke si nedal říct :-) Jako první odstartoval lyžník Milan Eibl. Všichni byli zvědaví jak s těmi prehistorickými lyžemi nejenom odstartuje, ale i poletí. Ale lyžník Milan se ukázal jako zkušený pilot. Vypadalo to jako kdyby s těmi lyžemi létal úplně normálně. A pak postupně startovaly jedna maska za druhou. Ve vzduchu to vypadalo opravdu moc zajímavě. Takovej Karel, můj velící, byl za hořící koudel.