A skutečně, to maskování měl tak dokonale provedené, že když letěl pod svým Streamem s oranžovou náběžkou, tak to vypadalo jako když se na přistávačku řítí meteorit a budeme muset volat protipožární jednotku. Pro mě jako pro fotografa na přistávačce to byl parádní zážitek vidět letět a přistávat kohouta, kominíka, jeptišky, smrtihlava nebo vodníka Brekekeho, kterému ještě navíc ze šosu kapala, co kapala, crčela voda na přistávačku. Ovšem ale parádní kousek se povedl Zorro mstitelovi. Přiletěl nad přistávačku a jakmile uviděl jeptišku jak balí svoje fidlátka, neudržel se a seskočil ze sedačky za řevu „Oléé Kangaseiróo“ ještě před přistáním, padák letěl dál a vrhnul se na jeptišku „Becherovku“ páč jak jsme si pak řekli, je taky ujetej :-) Ten chtíč byl zkrátka mnohem silnější. Byla ohromná sranda, kterou nedokázal zkalit ani občasný deštík, takové malé občasné mrdolení. Všichni se bavili náramně a při přípravách na podvečerní vyhlášení výsledků 6. ročníku Ranského poháru si bylo o čem vyprávět.

Vyhlašovat se začalo někdy kolem 17:00 hod. Předcházelo tomu oficiální předání basy Plzní Strejdovi Bohoušovi, kterou nademnou vyhrál v litém čestném boji v jednom stoupáku poměrem 16:10 :-) Spolu s Bohouškem jsme si rukou podáním slíbili, že v příštím roce bude odveta a při slavnostním otevření 7. ročníku Ranského poháru budeme oficiálně rozetnuti, jak jinak než zase o basu Plzní. Bohouš se ukázal jako grand a hned po obdržení zasloužené sázky ostatní nedočkavce pohostil. Hned potom nastal zlatý hřeb dne, postavily se stupně vítězů a začalo vyhlašování v kategorii jednotlivců a potom i družstev. V kategorii jednotlivců bylo následující pořadí:

1. Karel Ott
2. Jaroslav Čermák
3. Marcel Letocha

V kategorii družstev bylo výborem stanoveno toto pořadí:

1. roj Jardy Šembery
2. roj Karla Otta
3. roj Marcela Letochy

Ceny výhercům předával ředitel tohoto ročníku Maskáč a byly to ceny od správcové areálu Zuzky Horákové, která letošnímu vítězovi věnovala celoroční předplacenou permanentku na příští rok, další ceny byly od firmy Gradient doplňky kolem létání, Míla „Kalamita“ věnoval krásné obrázky s erotickým podtextem, GlidinFLY vyrobil pro všechny zúčastněné diplomy a pamětní listy no a neodmyslitelně, jako každý rok, Maskáč věnoval flašku brzdové kapaliny a další velmi praktické věcičky.

Večerní pohoštění zařídila a podpořila Zuzka, jeptišky celou hostinu posvětily večerní modlitbou. No a pak už jsme se oddali do lůna oslav. Venku se rožnilo masíčko, jako vrchní rožnič se osvědčil, jako už několikrát, Karel. Ve Skleníku se promítalo video, které natočili Aleš Kadera a Laco Šimko přes den na startovačce i přistávačce. Zábava byla ohromná, tak ohromná, že jsem už pak nestíhal všechno pobrat. Schoval jsem tedy foťák, vypnul paměť a nechal jsem se unášet vírem událostí.

V neděli ráno, no ráno,… spíše dopoledne to vypadalo na krásný slunný den. Foukalo sice po kose, ale málo tak do 2m/s. Z předešlého dne jak občas sprchlo, tak ti co létali museli dneska sušit. Přejeli jsme tedy na západní stranu kopce, že jako usušíme za létání. Vodník Brekeke nadával jak zákon káže, páč foukalo tak málo, že padáky nešly dát nad hlavu. Nechal to ležet na zemi a čekal co bude. Přijeli jsme s Karlem a on se netvářil nijak přívětivě. Říkal, že doufal ve vítr, páč se mu vůbec nechce šlapat a myslel, že odstartuje ze spodní hrany a trošku posváhne. Ani nedýchlo, tak jsme nakonec šlapali. Představte si, zase se potvrdila pověst, kterou mám a hodně často to funguje. Kromě přezdívky, kterou již znáte se mi taky říká „Vlasta vichr“. A to se teď právě stalo. Vylezu nahoru, shodím bágl a sednu na něj. Za chvilku přišel první, ale také poslední závan větru toho dne. To proto, že se rovnou z něj rozfičelo tak mocně, že ti co v tu dobu už byli ve vzduchu, a to byli Karel s Mitchem nestačili šlapat do speedu a i tak jim to občas zacouvalo. Úkol byl jasný, dostat se na zem. Oběma se to nakonec povedlo, ale byla to věda, páč místama tam byly dost silné stoupáky a bylo nutno se dostat mimo ně, což v tak silném větru, který přišel znenadání, nebylo tak jednoduché. My ostatní jsme disciplinovaně slezli dolů s tím, že pomůžeme aspoň Vladimírkovi s přípravou šašlíku. Sešli jsme se tedy u ohně a strávili tam zbytek dne. Šašlík se povedl náramně a tentokrát jako odborník na rožnění se ukázal Pepa „Franky“ Dlouhán. Povedlo se mu ohlídat ty rožněnce na ohni až do té doby co byly úplně propečené. Páč místy byly i pokusy některých hladovců zbaštit to ne ještě zcela hotové. Navečer jsme se pomalu rozcházeli a už teď se všichni zcela určitě těšíme na příští rok létání v Ranském poháru.