Trojnásobné narozky

„Čuk“ - „Skřivan“ - „Česťa“

V pátek probíhaly poslední přípravy telefonem. Bylo to celkem srandovní, páč posílám SMS Bohoušovi „prosím o složení propriet na tvůj legendární sůsek“. Bohouš poslal SMS s celým recepisem. No a páč já už mezitím měl nakoupeno masíčko, celkem asi 30 kotlet, moc pěkných, sotva se uložím do křesla, že napíšu Čukovi, přišla právě ta SMS od Bohouše. No mně už se nikam nechtělo a tak jsem SMS forwardnul Čukovi, jestli to nekoupí on po cestě domů z práce. Za chvilku vrátil SMS, že jo, že je právě v krámu a přemýšlí co koupit a jestli náhodou nemá koupit taky dřevěné uhlí. No úžasný na co ty všechno nemyslíš, pochválil jsem ho. Chvilku se nic nedělo a najednou se začaly valit balvany s mého mobilu. Přišla SMS od Bohouše: „A kupte taky dřevěné uhlí, tady nic není“. Zachechtal jsem se a vrátil, že děkuji, že vše je zařízeno. Pak ještě volal Čuk, že vše má, já měl taky, a že ještě koupil 2kg buřtů a chleba. Příprava byla hotová.

V sobotu hned ráno na devátou volám Dlouhána Pepu, kde že ho mám nabrat. Zajel jsem pro něj a šupito presto na Ranou. Měli jsme nachystáno, že hned jak se tam sejdeme maso naložíme do legendárního Bohoušova sůsku. Nezapoměl jsem vzít paličku na maso, čemuž se ještě dodnes divím, a hned po příjezdu jsme společně s Dlouhánem Pepou tak udělali. Vešlo se to akorát do dvou velkých hrnců, které nám půjčili správcové Skleníku. Pepa ještě vymyslel, že i pár těch buřtů naložíme mezi ty kotlety. Hodili jsme to do kuchyně na stůl a konečně jsme mohli na první pivínko.

Partička se začala pomalu scházet, chvílema lilo, chvílema jenom pršelo. Na létání to nebylo. Sobota byla ve znamení rozdávání dárků a byla u toho fakt sranda. Takovejch srandovních píčovinek jsem už dlouho nedostal, Česťa s Čukem na tom byli podobně. Zkrátka ukázalo se, že vynalézavost a vtip obdarovávačů neznal mezí, osobně jsem chvílema koulel bulvy. Ovšem, a to musím napsat, nejzajímavější dárek jsme dostali všichni tři od „Kantora“. Snad se na mě nebude zlobit, von je to předpisomol, jakého málokdy potkáte, ale ruce má ze zlata. Dal každému z nás, nevím jak bych to popsal, zkrátka stojánek, kde na ramenu z ocelového drátku visel miniaturní paraglid i s paragliderem vysícím pod ním. Vyrobil to ve třech barvách, žlutý padák, modrý a červený. No nádherná ozdoba na stůl. Fakt pěkný Kantore, díky.

A spoustu dalších krásných nápadů jsme dostali od kamarádů, např. nádherný čokoládový prsa velikosti no skoro čtyřky to mohli být, různé erotické příručky, velmi trefně vybrané. Česťa dostal ručně podepsané lítací tričko s padákem a Čuk parádní paruku s hustými černými vlasy ve stylu Drupi. A jako Drupi i vypadal, zkrátka seděla mu. Taky tři stylové kloboučky v různých barvách, aby nás bylo poznat :-) a mnoho dalších. A toho pití co přinesli, víno značkové archivní, šampus, medovina. No zkrátka odpoledne jsem ji už měl jak z praku.

Najednou se udělalo nějak líp co do počasí. Bohouše nebylo, někam zmizel. Najednou koukám, nad Ranou se vznáší modrý padák. Sakra, to je Bohoušův „Olaf“. Bohouš se vydal slavit přímo do vzduchu. A oslava to byla napínavá, páč celkem foukalo dost od SZ až Z a měl dost práce. Létal tak na úrovni o něco výše než vrchol. Pak najednou v silném větříku kde se vzal, tu se vzal, popadl ho stoupák a šup s ním do výšky. Jakmile se vzpamatoval, mazal k východní bouli než ho to přefoukne. Tu obletěl a přistál daleko za cestou vedoucí mezi Ranou a Oblíkem. Tak to byl taky jeden z dárků od Bohouše.

V podvečer jsme začali chystat rožněníčko. Ještě i tam jsme dostávali dárky a bylo jich spousta. Já jsem se pustil do přípravy ohniště, ale za boha jsem se nemohl pořádně trefit tím dřevěným uhlím tam kam patřilo. A myslíte, že mi někdo pomohl? Jasně, že ne. Řechtali se jak blázni, páč uhlí bylo všude jen ne v ohništi. Pane jo, opice se činila. Dokonce už i artikulace mi pořádně nešla.