Zlodějský víkend

V sobotu ráno jsme se začali scházet již zavčasu, okolo desáté se začali sjíždět hladoví přeletáři. Počasí slibovalo krásný slunný den, ale vítr měl být, podle předpovědi, poměrně svižný, SV-V směrů. Zbytek osazenstva ranského poháru se sešlo u auta Karla Otta, kterému jsme blahopřáli k druhému pěknému zápisu do tabulky průběžného pořadí, čímž se dostal na první místo s velkým náskokem. Pak přijeli kluci kolem Antona a zaparkovali na jedné straně a Dobra, který to loupnul na druhou stranu od Karlova auta, který plnil funkci spacího vozu po dobu již více jak jeden týden.

Seznamování s povětrnostní situací probíhalo ve skeptickém duchu. Vítr totiž sílil a místy proběhly velmi výrazné termické intervaly. Rukávy na hlavní kótě a východní bouli signalizovaly směr větru spíše po kose. Proběhl i návrh přejet na Dlouhý vrch, který je pro tento směr výhodnější. Dobra pravil, že partička kolem Scorpiho to tam jela vyzkoušet a tak jim brnknul o info jak to tam vypadá. Dávali, že i tam je to poněkud silnější s intervaly, ale směr vcelku dobrý. Následovala porada, kde Poletucha rozhodně jízdu na Dlouhý vrch odmítnul, páč potřebuje létat do poháru jelikož špička se mu začala vydatně vzdalovat. Mně se také nechtělo jet z těch samých důvodů a Karel pravil, že by to mohlo v odpoledních hodinách trochu povolit a směr otočit od východu až JV, páč už tam byl týden a v podstatě byla obdobná situace, takže věřil, že by se mohla opakovat i v sobotu. A tak jsme vyčkávali.

Přijel i Rosťa a byl první kdo pravil, že půjde na kopec a když tak počká tam. Potřebuje totiž také druhý přelet, aby se posunul v tabulce na přednější místa. Někdy kolem poledne odstartoval nějaký kluk z týmu Mladých a Nadějných s Trabantem. Trochu si podivočil v silných podmínkách no a po chvíli šel na přistání, kde si vyzkoušel jak náročný může být rozpočet na přistání když má termika vlastní vůli. Rozpočet nevyšel, ale pilot z toho vyšel nakonec bez následků. Nastoupil Rosťa. Hned po startu začal vytáčet, ale bylo vidět, že je ve střehu a má toho plné ruce. Stoupák, klesák, stoupák, klesák, ale moc vysoko to nešlo. Pak přišlo masivní zaklopení náběžky s okamžitým dofouknutím doprovázeným tak silným sonickým třeskem, až jsem se divil, že to jeho éro vydrželo. Nasadil na přistání a nastala chvíle dalšího vyčkávání. Chvílemi se ovšem podmínky poněkud zlepšily a tak Bukač, který potřebuje dvě třicítky zdokumentovat kvůli céčkovému piloťáku, aby jak on říká měl už konečně klid, vyšlápl kopec. Odstartoval a začal vytáčet trpělivě a dlouho až do výšky asi 1650m nad kopec. To už my ostatní vyrazili na kopec taky. Bukač letěl pryč a nebyl oblečen příliš teple. Měl pouze kraťasy a tudíž v té výšce mrznul a mrznul, až to nakonec musel vzdát a sednul po 41,5km někde u Lysé hory u obce Výsluní. Bylo tak někde okolo 13:15hod. Dobra vyrazil o něco dříve. Já s Karlem a Poletuchou jsme šli za ním. Karel s Poletuchou odbočili na start k lomu, že vítr je silný tak to bude stačit tam.

Když jsem dorazil nahoru, Anton už létal ve fičáku a Dobra nešťasně seděl na rohoži. Povídám mu, že jsme to s tím kvaltem nějak přehnali. Začalo totiž fakt dost fučet zas. A tak jsme společně pomáhali Kalamitovi s přípravou tandemu na start. Pomáhal také Maskáč, ale nebyl dost rychlý, páč když Kalamita zařval „pusťte startuju“ tak já z Dobrou jsme uskočili, ale Maskáč myslel na bůchví co a navíc stál na jedné ze šňůr. Tandem vystřelil, šňůra se přetrhla, Maskáče to hodilo do celé galerie a bylo po startu. Po nadvázání šňůry se postup opakoval, ale už bez Maskáčovo asistence. Start proběhl dobře a po chvilce létání v ostrých podmínkách se zařízlými popruhy v pasažerovo měkkých tkáních si to namířili k požární nádrži obce Raná a šli se koupat.