Narodil se Poletucha junior

Tento víkend začal vlastně už v pátek 23.7. Jsou totiž prázdniny a podle propozic Ranského poháru se uznávají i přelety o prázdninách. Dost pilotů mívá v této době dovolenou a tak se tam někteří z nás sešli páč počasí na ten den něco slíbilo. Byl slunečný den, ale foukalo-nefoukalo, spíše JV-J, občas po kose. Po příjezdu na parkoviště jsem se dal do řeči s Jezevcem, seděl na sesli před svým karavánkem a byl velmi uvolněný a rozesmátý. Dal totiž ve středu 51km což součtem s předešlým přeletem dalo 100,5km a tak se usmíval a ukazoval na vedle stojícího Poletuchu se Bohoušem říkaje „teď je to na vás hoši…“ Byl vklidu a nikam se nehrnul. Přijel Tomáš Marchevka i Pepa „Nos“ a všichni jsme se chystali jít na kopec. Tam už Alena alias „Alan“ měla po prvním ranním sklouznutí a po druhém vejšlapu odpočívala.

Nahoru jsem dorazil jako první, ostatní docházeli postupně za mnou. Moc nefoukalo a tak jsme chvilku kecali s Álou a Mirkem, kteří tam už zevlovali. Jako první byli připravení Poletucha s Tomášem a byli domluveni, že poletí spolu a budou si pomáhat. Já s Pepou jsme se teprve chystali a ulehli na čekanou. Poletucha to při prvním poryvu píchnul dopředu před kopec a zařval „Tomáši startuj, je to tu!“ Tomáš neváhal a šel píchat s Poletuchou. Pepa držel hotovost a koukal jestli je to pravda. Pravda to byla a tak nelenil a odrazil se pod ně. Mně v tu chvíli přepadl čert, popadl mi levé ucho, řval jsem „skočte na ten padák!“, ale oni jako kdyby spali, musel jsem na to skočit sám. No měl jsem z toho hromadu zauzlovanejch šňůr s různě provlíknutým padákem mezi něma. Zatraceně, zkrátka stál jsem na blbým místě a prošvihl jsem to. Než jsem to rozmotal bylo všechno pryč a kluci to točili vysoko nad kopcem. Pepa je dotáčel a pak to dali směrem na Litoměřice. Ovšem na čáře Oblík to začalo hnít, Tomáš nedbal a letěl směrem k Hazmburku. Poletucha tomu nevěřil, chvilku se zachraňoval nad Oblíkem, nakonec to vyhodnotil jako návratovku a přistál na motokrose. Tomáš doletěl asi 9km a sednul. Pepa jak to viděl z nadhledu, vyprdnul se na to taky a vrátil se ke kopci a přistál na něm. Já s Bohoušem jsme se mezi tím pokoušeli o další interválek, ale stálo to za prdlačku. Bohouš sednul na svahu, ale já to chtěl za každou cenu najít před kopcem, ale nepovedlo se. Přistál jsem pod kopcem a šlapal znova. Jezevec mezitím kaučoval Álu. Nakonec prohlásil, že to zkusí píchnout a když to tam bude poleťte za mnou. „Klidně se nechám vystrčit ze stoupáku“, pravil a bylo vidět, že je opravdu v pohodě a uvolněný. Ten den už nic lepšího nepřišlo no a tak jsme vyčkávali na večerní pasátek, který se nakonec nekonal.

Sobota se nesla v tónu příprav na oslavy narození Poletuchy juniora. Poletucha totiž už v pátek prohlašoval, že už to musí každou chvilku být páč večer a v noci byly předpovídané bouřky což kvalifikoval jako 100% provokačku. Jeho předpoklady se nakonec ukázaly jako pravdivé a Jana v to sobotní ráno asi okolo páté porodila juniora 51cm vážícího asi 4kg. Pěknej cvalda, dali mu jméno Radek. Bylo zataženo celý den a foukal poměrně silný vítr ze západu a později ze severu. Před setměním se ale nakonec Zdeněk „Zmatenej“ vydal na kopec a krátce posváhnul. Okolo 16:30 přijel Poletucha s kámošema z nemocnice, kde byl za mámou na návštěvě, přivezl propriety na oslavné rožněníčko a začalo se mohutně slavit. Z Poletuchy jsme si dělali srandičky na téma rodina a létání, ale on to má už dávno předem rozdaný tak, že přiveze juniora v kočáře s báglem na zádech na Ranou, tam ho strčí strejdovi Bohoušovi nebo někomu do Skleníku na hlídání a půjde zalétat. Pěkná představa, ŽE? No jsem na něj zvědav, ale jak ho znám, i jeho Janu, která je velmi tolerantní, myslím, že mu to tu a tam vyjde :-)

Oslavy se protáhly až do svítání a byly velmi bujaré. Myslím, že juniorovi se bude velmi dobře dařit. To nedělní ráno bylo slunné, sem tam nějaký ten mráček. Foukalo ale spíše po kose, občas to termika přetáhla na SZ a tu a tam to bylo i od jihu. Partička to vyšlápla už v jedenáct a mnoho dalších tam už bylo dříve. Já s Pavlem, kterému mimochodem bylo ještě celkem zle :-) a s Dominikem jsme čekali co to udělá. A udělalo. První termické šílenství vyprovokoval Karel Ott, který to píchnul tak okolo 12:30 a zkoušel se vysbírat na SZ kopce, spíše západě. No a když se mu začalo dařit, vrhnul se po něm Habermann a dalších asi pět pilotů. Nakonec v tomto stoupáku vytáčelo asi pět pilotů, zmíněný Karel Ott, Habroš, Kája Hübl, Tomáš Marchevka a Jarda Šembera. Tito vystoupali pod základnu vznikajícího kumulu z tohoto stoupáku. Ostatní, kteří startovali později, přistáli zpátky na kopec. Nastalo dlouhé, předlouhé vyčkávání na další linku. Z tohoto stoupáku nakonec kluci odletěli sakra daleko. Karel Ott sednul někde u Hořic na Královéhradecku po asi 140km letu. Kája Hübl sednul u Bělé p.Bezdězem po asi 73km letu. Habroš dal asi 85km, Jarda Šembera sednul v Třemicích po 53km a Tomáš dal Chotěšov, tj. 22km.