Narodil se Poletucha junior

... pokračování...

Těsně před dvanáctou jsme tedy s Pavlem alias „Gekem“, kterému ještě pořád nebylo nic moc dobře, Pepou „Nosem“, šlapali na kopec. Dominik, který taky přijel za náma a chvilku poseděl na pokec, když to viděl tak šel před náma a Jezevec už byl také ve vejšlapu před náma. Nahoře bylo přelidníno. Poletucha smutně seděl a láteřil, že tomu intervalu moc nevěřil a prokaučoval ho. A to se stalo jemu, který vždy všechno objeví jako první. Tentokrát mu to nevyšlo. Byl to den, kdy foukalo pokaždé z jiné strany a muselo se přebíhat z jedné startovačky na druhou. Jednou SZ, podruhé JV, no a většinou foukalo po kose. Objevil jsem tam i Jazzmana, který dopadl podobně jako Poletucha. Původně jsem myslel, že byl v tom prvním rozhodujícím stoupáku. Než jsme vydejchali a já udělal pár fotek na kopci přišel další nadějný poryv. Poletucha tentokrát neváhal a šel píchat termiku. Vzal to však příliš dopředu, ona totiž tam v dálce létala Kájova Kačka a vypadalo to, že jí to dává. Než se tam však Poletucha dostal, chvílema to vypadalo, že se chytí, nakonec mu to vypli a on musel na přistání na motokros. Smůla, oslava narození juniora přeletem se nepodařila. Škoda, byla by to parádní třešnička… Kačce to však nevypli a ta se vydala na přelet na Říp. Tam se rozhodla vrátit, ale na cestě zpět již nic dobrého nepřišlo naproti a sedla někde u Lovosic.

Tady ke kopci mezitím přicházel druhý významný termický poryv toho dne. Pepa křičel na Jazzmana „máš to tam, startuj“ a vehementně mu pomáhal, páč to bylo dost ostré a motalo to padáky. Jezevec takticky vyčkával vklidu co to dělá s ostatními. Česťa byl připraven na jižní straně, ale jak na sviňu to přišlo od Z-SZ. Rychle popadl svůj květák a za mocného funění přeběhl na druhou stranu. Jazzman už byl po startu a tak to Česťa rozfoukával na jeho místě. Musel pracovat rychle, páč to nemuselo trvat dlouho. No a jak spěchal tak při startu se mu zavlíklo levé ucho. Stál na zemi, padák nad hlavou a mocně pumpoval levačkou, aby to ucho nafoukl. Ovšem v tom termodmychadlo zesílilo, Česťu to zvedlo asi 1-2m nad zem. Stál ve vzduchu a stále mocně pumpoval a snažil se brzdit oběma, aby to dostal  zpátky na zem. Termodmychadlo však mínilo jinak, vertikální složku zesílilo ještě více a pomalu začalo Česťu přesouvat přes hřeben na jižní stranu kopce. Tam z toho vypadl a letěl směrem na motokros vykloněnej v sedáku a stále se snažil dofouknout to levé ucho. Nešlo to za boha. A tak rezignoval na situaci, shodil i pravé ucho, aby dorovnal vztlak a vlastně na uších přistál na mítince před motokrosem v pořádku. Setsakramenská smůla, páč to Jezevec mezitím odpíchnul taky a spolu s Jazzmanem to vytočili na konec stoupáku a letěli pryč. Jezevcovi se tímto splnil jeho odvěký sen, doletět z Rané až k Máchovu jezeru. To se mu tímto dokonale povedlo a asi po dvou a půl hodině letu skutečně přistál u Máchova jezera což je 65km. Jazzman zmizel mně neznámo kam.

Pak nastaly okamžiky nadějí a zklamání. Vždy přišel poryv, hups do vzduchu a za chvilku přistání na kopci nebo pod, to jak kdo. Při jednom takovém okamžiku se Pepa, připravenej na jižní straně odhodlal také k letu. Foukalo více méně po kose, ale od jihu přišla bublina, nebo spíše něco jako bublina. Pepa hodil éro nad hlavu a čekal ve stoje na místě s érem nad hlavou co to udělá. Vypadalo to nadějně tak odstartoval. Hned po startu vletěl do stoupavého proudu vzduchu, který ho razantně pozdvihl výše a pak chvilka klidu, lehký propad a pak tvrdě ostře nahoru takovými vertikálními přískoky ho to táhlo kolmo nahoru. Jak se dostával výše nějak to zesílilo a vypadalo to tak, jako kdyby mu tam nahoře někdo popadl náběžnou hranu a zatlačoval ho nahoru a dozadu. Blbá situace, sakra blbá, páč když jsem to pozoroval nechápaje co se děje, mrknul jsem na zem co dělá tráva. Zamrazilo mně co jsem viděl. Na té trávě se dělalo kolo o průměru několika metrů s pravotočivou rotací. Prostě jako kdyby tubus vzduchu o průměru několika metrů se opíral o zem mírně šikmo vzhůru a Pepa „Nos“ byl uvnitř té rotace přískoky stoupaje vzhůru. Najednou masivní půlklap, ten bravůrně zkorigoval a hned po tom, co mu éro zregenerovalo nastalo masivní zaklopení náběžné hrany. Ztrácel výšku, podařilo se mu zase éro zregenerovat a chtěl odletět pryč z toho místa, ale jakmile se dostal ke kraji toho pomyslného tubusu rotujícího vzduchu nastalo masivní zaklopení druhé půlky křídla. To už se pod tím kymácel sem tam, nohy nahoru, no drama jako blázen. Stále se snažil o korekce, bojoval jak lev, ale marně. Nastalo prudké otočení vrchlíku o 180°, tím se mu překřížily popruhy a protože v tuto dobu byl výškou na úrovni hřebene někde nad kempujícíma modelářema, šáhnul pro splachovadlo a jak on řekl „metnul jsem tam tu záložku, žádný na dvě doby, rovnou bum a hotovo“. Přistál v pořádku pod lomem na mítince. Addiction se mu rozprostřel přes dva keře, musel to vyřezávat, nějací modeláři mu pomáhali. Říkal, že přistání bylo úplně v pohodě, pěkně na nohy bez pádu s lehkým propérováním. Žádné poškození výbavy ani těla. Nevím jestli existuje nějaká definice tohoto povětrnostního jevu, já jsem nikdy nic takového neviděl. Ten Pepa zkrátka neměl žádnou šanci, páč byl uvnitř a kamkoli se hnul, vždy to znamenalo zrušení křídla. Záložní padák byl v tuto dobu jediná záchrana a nafouknul se na to šup.

Po této dramatické události nastal na kopci klid poryv neporyv. Někteří dokonce šli dolů pěšky. Najednou se objevila Renáta Kuhnová. Přivítali jsme se vřele, pokecali. Chtěla něco zkusit z Rané páč tu byla po dlouhatánské době poprvé. Dvořka dorazil taky a říkal, že Renáta chce být instruktorkou a u něj bude dělat instruktorský kurz. Vzala si ode mne koordináty na Říp a tím vlastně vytvořila plán letu. Jen tak cvičně to chtěla zkusit. Pomalinku to sláblo, bylo tak okolo 16:00. Dorazil také Costa. Nachystali jsme se, odstartovali, ale nebylo to tam, tak jsme přistáli a společně Costovým autem se vydali do Skleníku. Byl jsem totálně vysušenej, zkrátka hotovson. Renáta počkala a okolo 17:00 odstartovala. Našla si nějaký z posledních stoupáčků a nakonec dolétla až na Říp asi 37km. Takové večerní překvápko. Costa to vylezl ještě jednou, šlo prý něco jako pasátek, tak se tam lehce povozil. Takže zážitků mám z tohoto víkendu hodně, ale málo jsem nalétal. Byl bych radši, kdyby to bylo obráceně.