Miluju Černou horu!

Jsem postarší, nevýkonná a neperspektivní padáčkářka odkojená Ranou, ale od letošního léta mi svitla naděje a tou je Černá hora :-) Chcete vědět jak to bylo?

Na Rané jsem dělala kurz, pravidelně jsem tam jezdila lítat, funěla jsem tam nespočetněkrát do kopce při 30-ti stupňových vedrech i jiných náročných povětrnostních podmínkách, o berlích a se sádrou na noze i s kocovinou, sletíkovala jsem tam několikrát za den (rekord mám 9x za den ještě během kurzu) a pak jsem poctivě večer ve Skleníku doplňovala vypocené tekutiny až do časných ranních hodin. Nedám na Ranou dopustit ale od letošního léta mám jiného favorita :-) Na Černé hoře jsem byla mockrát lyžovat, pochodovat nebo jezdit na kole a trhat borůvky ale až letos na mě vyšel los že nebudu hlídat naši milovanou dcerunku ale lítat a musím říct, že to byl neskutečně krásný zážitek. Lanovkou hezky až na kopec, občerstvení, malá procházka ke startu, rychle předběhnout pár Poláků, šup do vzduchu a najednou ani nevím jak a jsem ve dvou kilometrech. Stoupalo to úplně všude, prostě den jak vyšitej a ta panoramata! Až jsem si ve vzduchu pěkně od srdce zakřičela radostí, úsměv jsem měla od ucha k uchu a ani přistát nešlo. Nádhera! Padáčkářské rodiny mají ale holt těžký úděl a musí se střídat v hlídání ratolestí. Po hodince jsem tedy šla přistát aby se svezla také hlava naší rodiny ale když jsem nad přistávačkou stopla další stoupák a jel zase až nahoru do těch 2km, tak Martínku promiň, ale fakt to nešlo nesvézt se :-) Všechny další stoupáky jsem už ale statečně ignorovala, hledala klesáky a šla přistát, dostopovala jsem k autu (ještě jednou děkuji německým staříčkům), vzala jsem Továrníkův padák a šup nahoru převzít hlídací štafetu. Uff, Továrník ještě také stihl polítat takže rodina pro tentokrát nerozvrácena :-) Po tomto dni jsem si říkala že to je náhoda, že holt super den kdy lítá úplně všechno i dveře od chlíva a tudíž i matka ve výslužbě ale ani ne za měsíc jedeme znova a kupodivu na mě vyšel zase lítací los. Hned po startu jsem si našla stoupák a hezky nahoru, sice to dost drncalo a houpalo až jsem si říkala že by to možná příště chtělo Kinedryl tak jako si ho brávala Zuzka když lítala s Prcavkou na tandemu. Nicméně jsem také hezky polítala a i jsem toho za letu dost stihla - hledat foťák mezi všemi potřebnými věcmi v pultíku (víte jak vypadají dámské kabelky), sundat rukavici protože s ní to nešlo, vyndat foťák, přivázat ho, vyměnit vybité baterky, zalepit izolepou kryt od baterek protože nedrží, klepající se a zmrzlou rukou zapnout ten piďi čudlík ON a nakonec i něco málo nacvakat, protože co by to bylo za reportáž bez fotek že? Takže ranští pardálové, pojeďte taky někdy do hor :-) 


P.S. pouze pro lidi jako je JiTi a podobní: ano, neuletěla jsem žádný světoborný přelet do poháru ale měla jsem z toho lítání velikánskou radost a protože lítám jen a jen pro radost nenajdete žádný pro někoho ušmudlaný trojúhelník v přeletech. A ano ty fotky nejsou ze 2 km ale z ušmudlaných pár metrů nad startem ale i tak z nich mám radost :-)
Bechča
webmaster: vecerilek@glidingfly.com