První záfuky

V sobotu 29.3. bylo sice slunečno a zpočátku dosti kouřmo, vypadalo to na "den o ničem". Do Skleníku jsem dorazil asi v 10:00. Seděli tam Martin Slíva s Bohoušem, jinak nikdo. Bohouš bědoval, že Fenixe III ještě stále nemá, Pegasové jsou v Mexiku, takže si musí ještě týden počkat. Dopil jsem kapačku, koukám ven, trochu se to vyčistilo. Řekl jsem si, že si aspoň sletím a vydal jsem se na kopec.

Jen tak pofukovalo, dohlednost se stále lepšila. Pomalu jsem vybalil, skontroloval křídlo, oblékl do teplého a sedl na startovačku. Dorazil Martin s pasažerem na tandema, začal to chystat taky. Po chvilce bylo cítit změnu, začaly chodit nesmělé bublinky, intervaly se zkracovaly. Bylo půl dvanácté, nastartoval jsem éro a hupsnul do toho. Bylo to přesně v ten správný okamžik. Zatáčka doprava, první požďuch nahoru a už jsem se vozil. Martin odstartoval za mnou, dotočil stoupáček nad hlavním vrcholem a zmizel směrem na Milou. Ještě nějací dva borci dorazili, ale hnili dolů. Vozil jsem se úplně sám a zkoušel jsem si Gladiatora. Točí pěkně, síla v řízení akorát, a v ostrých zatáčkách ani moc neztrácí výšku. Je to fajn.

Koukám na cestu, hoši vyrazili, nevydrželi se na to jenom koukat. Občas vario pěkně zapištělo, ale bylo to velmi úzké. Loupnul jsem ještě pár ostřejších v bublině abych doladil hladinku. Šup před kopec a na přistání. Kluci po mně už neměli takové podmínky, situace se trochu stabilizovala, občas se někomu povedlo déle udržet. Vyšlápl jsem to ještě jednou a udělal pár fotek na kopci. Česťa to vymákl dobře, počkal si a dočkal se. Vytočil to nad hlavním vrcholem dost vysoko. Intervaly byly řídké, čekal jsem. Měl jsem už hlad a žízeň, rozhodl jsem, že sletím. Trošku pofouklo, rozfoukl jsem Gladiatora, a start. Zase jsem měl kliku. Vario mně vypípalo až nad kopec, pár kluků tam už bylo, ale s vyhejbáním nebyl problém. Využil jsem toho a zkusil jsem si nejmenší možný poloměr zatáčení v bublině. Umí to dobře. Kolem mně lítal zelený Pegas, na obvodu více jak deset metrů daleko. Paráda, na odlet to nebylo, ale dostávám ho do ruky. Žaludek se zase ozval, sucho v hubě, tak stačilo, šup na přistání. Celkově vzato, sobota intervalového charakteru s občasnými dostupy asi 200m nad kopec.

Ve Skleníku se objevili Jarda se Šárkou i s jejich čerstvým potomkem. Krásnej klučina, ani nemukl, spal a bylo znát, že mu letecká společnost sedí. Vyblejskl jsem je na památku a zavzpomínali společně, jak ještě nedávno Šárka v osmém měsíci vyšlápla kopec, počkala až Jarda odletí a pak šlapala dolů do Skleníku. Pane jo, to se dějou věci. Po kom ten klučina bude? Prý pilot, určitě.

V neděli přechod frontičky s občasným deštěm, vítr západní až SZ asi do 4m/s. Vyhodnotil jsem to jako neletové a zůstal doma. To byla "óbr" chyba. Ve 14:00 se to otevřelo a začala fungovat termika. Bylo tam asi pět kluků, naskákali do toho. Bohouš špičkoval za letu na kluky, že jako připravte si auta pojedete pro mně, bude zápis. Termika se po půl hodině trošku rozbouřila, Bohouš změnil rozhodnutí a s úlevou přistál. Janoušek s Bazikou, byli jiného mínění. Dostoupali asi 400m nad kopec a vydali se na záfuk. Přistáli po 4,5km letu, někde za obcí Charvatce. Takže máme první zápis do listiny vítězů.