Sobotní fujavice a nedělní výheň

Byl to zase jednou vydařený víkend. Sobota byla vyhrazena pro notorické svahovače v silném větru, takže Maskáč si ji opravdu užil. Ten si v tom libuje. Já to nechápu. Co může být rajcovního na tom zapřeném posedu s našlápnutým speedem, vypoulenýma očima na hřeben a s obavou za cokoli zatáhnout. Já nevím. To má smysl pouze tehdy, pokud zkouším jak se éro umí prosadit. Pak přistát a jít na pivko. Ten Maskáč a někteří ostatní to absolvovali několikrát. Neuvěřitelný!

A to si představte, navečer to ještě zesílilo a to byla "situace" pro další dva, kteří vyrazili k lomu. Jeden s Trendem II a druhý s Transem (Trans viz snímky). Trend šel první, za vydatné pomoci na startu a s doprovodnými klapanci mazal kolmo nahoru. Trans totéž, ale kupodivu těch klapanců nebylo tolik. A potom překonávali 200m dálkových několik desítek minut, zvedajíce hladinu adrenalínu nejenom sobě, ale i obecenstvu. Někteří piloti oč více zapojují své EGO do létání, tím méně ROZUM. Mají to prostě nadoraz.

V neděli to bylo úplně jinak. Nefoukalo a připejkalo jak v troubě bez podlejvání. Absolvoval jsem kopec dvakrát a po druhý to bylo pro mně opravdu drsný. Sice jsem trochu polétal, s Rosťou společně jsme vytáčeli stoupáčky nad vrcholem, to bylo pěkný. Mimochodem ten Rosťa má éro opravdu v ruce, je to šikula. Poletucha zase dřel v tý výhni, no snad celý den. Nic sice nevydřel, ale výdrž tedy má. Těch přistání na kopci a pořád znova a znova. Jo a mimochodem, kluci pěkně Poletuchu doběhli. V sobotu navečer mu do báglu šoupli cihlu betonovku. A celou dobu jsme čekali až to popadne a vyrazí. No popadl ten bágl, ale mlasknul s ním do skleníku se slovy "kurňa to mám dneska nějak těžký, to asi po těch dvou pivech". No když to hodil ve Skleníku na zem, to jako když převrátíš valník se stavebním materiálem a on nic. Měli jsme co dělat abychom se neprotrhli smíchy. V tom báglu to měl až do neděle. Ráno to hodil na záda a s Kalamitou vyrazili společně na kopec a celou dobu nadával jak to má těžký, a že mu tam určitě někdo něco dal, ale nedocvaklo mu to. Kalamita měl pasažera na tandema a neustále odváděl pozornost a jen tak tak, že udržel moč. Ten Poletucha to vynesl až nahoru. Představte si ten řev, když se začal strojit. To byl koncert. Ještě ze vzduchu řval na každýho kdo přicházel nahoru. Já to schytal taky, když jsem na něj volal "tak co Marceli, posilovna, dobrý...? Kůrku by si ode mně v tu chvilku nikdo nevzal.

Bylo ještě několik pěkných situací k zasmání. Strejdovi nějak nevyšel rozpočet na přistání, nějak ho to nakoplo a profičel řadou šípkovejch keřů až na pole. No prošel se potom pěkně. Jezevec zase nad přistávačkou loupnul spirálku, tak tři nebo čtyři závity, vybral to, cílová zatáčka, nakopnutí termičkou a skončil v poli taky. Musím přiznat, že mně se taky nedařilo na přistání. Foukalo odevšad a vyšlo mi to vždycky po větru. Ještě, že mám tu pěnovku na zádech, boboval jsem o stošest. Byl ten den opravdu stupeň šest.

Po třetí hodině odpolední se přiblížily bouřky, v 15:50 poprvé bouchlo. Za půl hoďky se vítr otočil a bylo po létání. Tak zase někdy příště...