Tak to byl zas jednou vydařený víkend, alespoň pro mne. V sobotu jsem nemohl, protože jsem byl pracovně mimo. Podle vyprávění kluků se nelétalo. Létal pouze Bukač, zase to vymákl. To bylo neuvěřitelný. Celkem přidušené, kluci slétavali. A tak vyrazili na pivko. Ne tak Bukač. Zůstal na kopci, a jen co kluci dali první pivko, Bukač odstartoval, vytočil 300m nad kopec a povozil se. To si dovedete představit s jakou ho pak po přistání přivítali. No nicméně bylo to pořád blbý a tak kluci za nějakou dobu vyrazili do Ponorky na jídlo. Ne tak Bukač. Vyšlápl to podruhé, odstartoval a vytočil asi 800m nad kopec.  Ještě když se kluci vrátili z hospody, bukač se pořád vozil. No tak to už bylo na porážku. Nakonec byl večer pasátek, tak se povozili i ostatní. Ale zkrátka sobota patřila pouze vyvoleným :o)

V neděli jsem se přihasil i já a plný předsevzetí, že je předposlední víkend, tak musím už konečně něco dát, abych se dostal do tabulky. Slunce pralo a vítr nikde. Termika mrtvá. A tak Marcel Poletucha vymyslel geniální nápad. "Kluci, pofukuje od JZ, to je tady po kose, půjdeme na Zlatník. Tam to bude přímo na komoru, tam to musí dávat". A pořád šťoural. Petr mu zdatně sekundoval, Pavel taky, sice né tak rozhodně, ale přece. Já s Česťou jsme to tak neviděli a nechtělo se nám vůbec. No jak myslíte, že to dopadlo? Vyrazili jsme. Už dopředu říkám, že to bylo moje nejhorší rozhodnutí za posledních -náct let.

Už ta cesta tam stála za prdlajs. Marcel vymyslel trasu, že to jako zná, a tak jel jako vůdce kolony. Po cestě jsme ještě zastavili u pumpy, koupil jsem si Semtex pro doladění formy a pokračovali jsme dál. Individualista Marcel to štípal jak utrženej, předjel autobus a šup doprava do vesnice krzevá kterou se mělo projet. My ostatní jsme zůstali za autobusem a vůbec jsme si nevšimli, že to tele odbočilo. Až poslední Česťa, páč to znal odbočil taky. Pavel přede mnou to frčel a já si říkal, kam kurňa jede? Zastavil jsem, otočil a vrátil jsem se až té odbočce a začal stíhačku. Dojel jsem do vesnice a tam jsem se zamotal a byl v prdeli. A najednou policajti. Zastavil jsem a ptám se, že chci ke Zlatníku, kudy mám jet. Policajt byl v pohodě a řekl, že tam jede taky ať jedu za ním. Odvedl mně až na místo, kde kluci na mě čekali a hledali na mně číslo. A najednou policajti a já v závěsu. Celkem je to vylekalo, že co se jako stalo? Ale já zamával a policajti jeli dál. Tímto ovšem útrapy neskončily.

Dojeli jsme již společně na přistávačku a zaparkovali. Marcel se ujal vedení při vejšlapu. No to byla cesta, hrůza a děs. Já tam šel poprvé a naivně si myslel, že to zná a jak ten tupoun jsem ho následoval. Ostatní taky. No za chvilku zjistil, že jsme na blbý cestě. Prodírali jsme se ostružiním, trnkama a bůh ví čím ještě to bylo. Zanechávalo to našem těle čím dál tím více stop. Došli jsme na místo, kde konečně Marcel musel přiznat, že se vrátíme a zkusíme to znova. Pavel prohlásil, že se vracet nebude, že to nějak prorazí. No nedivil jsem se mu, krev z nás cákala tak, že kdyby nás někdo hledal podle stop vůbec žádnou práci by mu to nedalo. A tak jsme se rozdělili.

Pavel prorážel vlastní trasu a my šli zpátky až jsme konečně našli červenou značku. Marcel ji prostě přehlídl a furt říkal MY jsme blbě odbočili a MY jsme ........ Jakýpak MY, ŽE? Jedině ON za to může. ON to vymyslel, ON byl vůdce a ON blbě odbočil a basta. No zkrátka sice jsme šli již potom dobrou trasou, ale bylo to zarostlé čím dál tím více. Až nahoru. Já měl triko z krátkým a kraťasy, Česťa taky, slunce pralo, vody málo a ty ostny jsem už ani necejtil. Hlavně už abych byl nahoře.

Nahoře bylo klidno. Nějací dva kluci tam již byli připravení na start, což bylo fajn, aspoň nám to ukázali. První odstartoval a po chvilce vyhnil. Tak jsme počkali doufaje, že to přijde. A přišlo. Tento rok mám fakt smůlu. Kdykoli přijdu na kopec, rozhodnu se, že to vybalím, začne dunět. V Beskydech ze mně byli nešťastní. "Hele Vlasta jde, zase bude foukat", říkali. Prostě z ničeho začne dunět a to jenom proto, že chci létat. To už je na prášky. Petr jak to viděl, že přifukuje, rychle to vybalil a odstartoval. Marcel těsně za ním to chystal, ale už to nestihl. Z Rané hláska dávala čím dál tím větší vítr, 10m/s v nárazech 15m/s a stáčelo se to na západ. Během půl hodiny vítr nejenom, že zesílil, ale startovačka se dostala do rotoru z boku zprava. Nedalo se nic dělat. Museli jsme jít pěšky dolů, a zase tou krvavou stezkou. Čert mi to nakukal, jít na Zlatník.

Tímto ovšem útrapy neskončili. Domluvili jsme se, že jedem zpátky a stavíme se v Ponorce na jídlo a hlavně pití. Pavel s Petrem jeli první, páč Marcela už nikdy jako prvního nikam nepustím. No neodbočili hoši na blbou stranu ve vesnici? Odbočili, na konci jsme se otočili a vracíme se k rozcestí a další experiment. Projeli jsme to rovně a skončili ve slepé ulici. Tak tu už přestává sranda. Natlakovanej adrenalínem a to jsem vůbec neletěl. No nakonec jsme to trefili.

Tak to byl tedy supr víkend. Až jednou zase Marcel něco vymyslí, pošlu ho bleskově někam, jen to zaduní. Podrápenej jsem byl na nohách i na rukách, Česťa dopadl podobně. Večer ve sprše jsem si tu užil znova. Tak na Zlatník už mně nikdo nedostane.