Tento víkend, tj. 13. a 14. žáři je jeden z posledních, ve kterém se ještě mohlo zahýbat s pořadím v tabulce Ranského poháru.  Předpověď počasí ovšem slibovala rozumné počasí pouze na neděli. V sobotu pršelo a foukalo, létalo se pouze trošku v podvečer. Bukač s Bukačovnou vyrazili do Kolína na letecký den, kde měli zamluvený vyhlídkový let na nějakém dřevoplánu, možná že tam měl i nějaké plechy, možná že to byl dokonce plechoplán. Ale to není důležité. Prostě užívali si to jako pasažeři.

Na neděli jsme se domluvili, mělo být jakž takž a byli jsme celkem nabuzení. Sešlo se nás minimum, ostatní podlehli hned ráno. Předpověď jako obvykle nevycházela. Přijel jsem do Skleníku, Bohouš se Štěpánem už na mě čekali, že jako směr blbej, půjdem posváhnout na Písečák. Posváhnul, jestli se tomu tak dá říct, pouze Štěpán, čtyři zatáčky a dost. Malé převýšení a foukalo málo, obloha zatažená. Vrátili jsme se na Ranou a hned vyšlápli na kopec. Bukač už tam čekal.

Začalo přifukovat, trošku se to trhlo. Vladimír již mezitím stačil pověsit svého Avanta na stožár na kótě a protrhnout mu ucho. Zalepil to a pokoušel se dál. Já to rychle rozbalil, přikurtoval se a jako vždy, rozfoukalo se ještě více. Ten můj anděl strážnej se o mně ale hodně bojí. Vladimír zápasil ve větru se svým Avantem až se mi nakonec po mém Gladiátoru prošel, zamotal se do šňůr a ještě mi ho zválel. No to už jsem nevydržel a křiknul jsem "Kurva Vladimíre, ty si píča" (ouzkoprsí prominou, ale jinak to nešlo).

Bukač nadával taky jak zákon káže, ale vodmázl to. Dunělo již fest, místama stál, ale nakonec to vytočil asi 800m nad kopec a odletěl. Ten se ničeho nebojí. No když už byl tak 10km od nás, Bohouš volá Marcelovi, že asi bude muset pustit 2. místo. Je vysoko a fouká silně. To bude dálka. Marcel nejdříve nevěřil, zavolal zpět Pavlovi, no a ten si ho vychutnal. Marcel se ještě ptal kdo další je ve vzduchu, Pavel prohlásil "No takovej reprezentativní vzorek, Bukač, Vladimír a Nešťastník". To přesně vystihovalo situaci a Marcel končil hovor se slovy "Je to v prdeli, budu třetí". Měl totiž službu v práci a nemohl s tím nic udělat. Chechtali jsme se, a já tajně držel palce Bukačovi, ať tu Padesátku dá. Nedal. Pláclo to s ním 17km od Rané, někde u Třeskonic.

Nakonec mě to neminulo, musel jsem pro Bukače jet. Kluci mi pomohli v tom větru zbalit padák a vyrazil jsem. Vrátili jsme se pro Bukačovo auto a den zakončili u dobrého jídla v Ponorce. Bukač prohlásil, že to bylo takové příjemné zakončení letošní sezóny na Rané. Škoda, že na ten konec tak spěchá, ještě zbývají dva víkendy do ukončení závodu, to ještě jakási naděje je.

Pohyb v tabulce se tedy nekonal, ale kdybych do toho šel s Bukačem a nebál se toho větru, aspoň jeden pohyb by tam byl. Kurňa, to už je letos poněkolikáté co jsem to probačoval.