Stříbrný přelet (Raná - Srní 15.7.2003)


Ani nevím jaký to byl den, ale stál za to. Bylo půl dvanácté a já měl patnáct stovek nad Ranou a říkal jsem si jestli to mám nebo nemám pustit.

Když v tom jsem uviděl asi kilák vedle mě ve stejný výšce stejnýho dravce. Stejná křídla, modrá barva. Kdo to asi je? Dlouho o tom nepřemýšlím a je rozhodnuto. Letím. Nad podčeradskou elnou mám krásný pětkový stoupák a směr Chomutov je jasný. Ohlídnu se, kde je ten druhý dravec a on už ne kilák za mnou, ale kilák přede mnou a navíc Jarda Šembera. Paráda mám před sebou pilota. Taktika a lá Bohouš nebo-li Hyena Skvrnitá, se snad osvědčí. Paraglidingová diplomacie se vyplatila.

Přede mnou nad Chomutovem modrá díra, okno jako prase, navíc je variábl a já si v duchu říkám : „Jardo to nepřeletíš !“. Já si aspoň dotočím základnu a budu tě sledovat, Jarouši. A Jarda sedá u Chomutovský šachty. Pro sebe si říkám : “A jsi v prdeli“.

Taktika je jasná, udržet se v co nejvyšší výšce a přečkat stoupákovou krizi. Daří se a já nacházím stoupák, šestka jak vyšitá a já na vlastní kůži cítím, jak chladne vzduch. No a mám základnu nad Chomutovem a peláším si to směr Krušný Hory a navíc při tom cítim z nějakýho obchoďáku smažený výpary. No dostal jsem chuť, a pěknou, na hranolky. Už se mě zjevuje Elna Prunéřov. Hurá nad ní a zase pod základnu.

Pode mnou je Klášterec a už vidím Klínovec. Paráda ještě jeden dva stoupáky a vítá mě okres Karlovy Vary. Těsně před Klínovcem sedám. Ptám se nějaký babičky jak se to tu jmenuje a bábrle potvrzuje. Srní.

Říkám si paráda, pohár je jasnej. A druhý den si to Jarda zopakoval a natřel mě o rovných dvacet kiláků. Takže motivace pro příšti rok je, a to něco přes 70km. Zdravím Marcel L. alias

Hyena Skvrnitá
webmaster: vecerilek@glidingfly.com