Ani nevím jaký to byl den, ale stál za to. Bylo půl dvanácté a
já měl patnáct stovek nad Ranou a říkal jsem si jestli to mám nebo nemám pustit.
Když v tom jsem uviděl asi kilák vedle mě ve stejný výšce
stejnýho dravce. Stejná křídla, modrá barva. Kdo to asi je? Dlouho o
tom nepřemýšlím a je rozhodnuto. Letím. Nad podčeradskou elnou mám krásný pětkový stoupák a směr
Chomutov je jasný. Ohlídnu se, kde je ten druhý dravec a on už ne kilák
za mnou, ale kilák přede mnou a navíc Jarda Šembera. Paráda mám před
sebou pilota. Taktika a lá Bohouš nebo-li Hyena Skvrnitá, se snad
osvědčí. Paraglidingová diplomacie se vyplatila.
Přede mnou nad Chomutovem modrá díra, okno jako prase, navíc
je variábl a já si v duchu říkám : „Jardo to nepřeletíš !“. Já si aspoň
dotočím základnu a budu tě sledovat, Jarouši. A Jarda sedá u
Chomutovský šachty. Pro sebe si říkám : “A jsi v prdeli“.
Taktika je jasná, udržet se v co nejvyšší výšce a přečkat
stoupákovou krizi. Daří se a já nacházím stoupák, šestka jak vyšitá a
já na vlastní kůži cítím, jak chladne vzduch. No a mám základnu nad Chomutovem a peláším si to směr
Krušný Hory a navíc při tom cítim z nějakýho obchoďáku smažený výpary.
No dostal jsem chuť, a pěknou, na hranolky. Už se mě zjevuje Elna
Prunéřov. Hurá nad ní a zase pod základnu.
Pode mnou je Klášterec a už vidím Klínovec. Paráda ještě jeden
dva stoupáky a vítá mě okres Karlovy Vary. Těsně před Klínovcem sedám.
Ptám se nějaký babičky jak se to tu jmenuje a bábrle potvrzuje. Srní.
Říkám si paráda, pohár je jasnej. A druhý den si to Jarda
zopakoval a natřel mě o rovných dvacet kiláků. Takže motivace pro
příšti rok je, a to něco přes 70km. Zdravím Marcel L. alias
Hyena Skvrnitá
|