Bukačův přelet Raná – Pesvice (u Chomutova)

Neděle 8.6. – asi v 9 ráno se probouzím v autě když mi Honzin Andreas krade deku s tím, že jde spát ven ke Skleníku. Jsme po pyžamové párty a nejsem si jistý, jesti dnes budu lítat, či spát. Bukačovna s Jarčou jsou... Pepa Nos ví kde.

Nakonec po Štěpánově polívce šlapu nahoru. Rozbaluju Hevníka RX, chystám se a startuju, lovím, mrcasím se, pulcuju a hniju. Hnijem všichi a všichni jsme popadali jak přezrálé švestky. Dávám si kolalokovu limonádu s ledem. Jdu zpět k motokrosu a buntuju Jardu Šemberu a Vlastíka ať jdou se mnou. Šlapeme nahoru. Jarda Šembera startuje a sřídavě se vozí nahoru a dolů. Sleduju intervaly – chodí po šešti až osmi minutách ale jen tak 200 nad kopec. Čekám neskutečne dlouho protože jeden Mac „velmi chytře“ svahuje přesně u startovačky a tak „ohleduplně“ nenechá nikoho ostartovat a když už se odmrcasí pryč, tak zase moc duje a nedá se do toho skočit. Konečně jdu do luftu. A vozím se nahoru a dolů a nahoru a dolů. Točím skoro třista ale sfukuje mě to hodně za kopec a je to tam sviňsky rozemleté a Heaven mi jasně dává najevo, že se mu do toho moc nechce, že se toho bojí. Tak šlapu do speedky a vracím se zpět – mám dost výšky i na dokluzy, ale sílí vítr a potkávám neurotický skoročtyřkový klesák a tak se jen tak tak – asi 30 metrů nad hranou – dostávám zpět před hřeben. Uf, to byla fuška. Zase nahoru dolů a teď už jsem pod úrovní lomu a nevypadá to se mnou dobře a jsem téměř odsouzen shnít. Rozhoduju se ale bojovat jak malajský tygr a kousek před a nad skleníkem nalítávám šprajc, který je silný, ale úzký, ale po půl otáčče a další osmičče jsem opět nad startem. Po asi 20 vteřinách mám další šprajc a je pěkně široký a je to troječka jak vyšitá. Tak jsem se do ní položil a točím – no prvních 300 metrů zase Hevník hystericky protestuje a deklaruje to různými deformacemi.

Chvíli se s ním hádám, ať nejančí, že to dotočíme. Tak se nechá přemluvit a dál už je docela klidný. Dotáčím asi 850 nad start a to už jsem ale kousíček za letištěm. Otáčím to a šlapu do speedky a říkám si: „ Peču na to, jdu se podívat nad nádrž za holčičkama.“ Po ztrátě asi 200 metrů a nic moc přiblížení na mě zase řve vario, že jsme něco ulovili. Tak si teda říkám, že ty intervaly docela chodí a že to zkusím a začínám zase vrtět. Dotahuju to do necelých 800 nad start a mastím to nad elektrárny – konečně se mrknu do chladící věže.

Po cestě ješte potkávám pár rozbitých stoupáčků, které mi dávají tak po sto metrech. Dostávám se nad elektrárnu, ale nic. No sleduju kouř, letím tam – jediné co jsem ulovil je strašný smrad a boršus, ale nic točitelného. Ale vidím že kousek za elektrárnou se zbytky smradu pěkně zvedají, tak tam letím a začínám přiotrávený přitáčet. Opět ale jen 150 metrů a chcíp a je po něm frajerovi jednom stoupavém. Mám teď cca 600 nad start . Jdu na přeskok. Búůůůůůéééééééůúůúééé – fůůůůj, vario mi „zvrací“, padám na třista a píp píp píp – jů, točím to a přitáčím na 400 a chcíp. Sleduju GPS – po větru 55 – 59 proti větru v otáčkách 16-19 km/h. Hmm fouká mi slabá osmička do zad. Letím dál a padám na 150 nad start ale nad podlahu tady v té placce mám tak 300. Zase přítáčím asi 80 metrů a chcíp. No a tímto způsobem jsme se mrcasili až do úplného utavení letu v Pesvicích. Byl to ale hrozný boj. Já už myslel že sednu tak 5 km za elektrárnou ale nevzdával jsem to a dřina se vyplatila.

Konečný stav podle GPSky 21,6. Volám všem a čekám na Bukačovnu, až pro mě přijede. Přeměřujeme výsledek na mapě, aby to bylo fér a tak se domlouváme na 21,5 km se Štěpánem. No a to je celé. Tak zase příště při dalším přeletíku.