Štěpánův přelet Raná – Bdín 22,6km (16.6.2003)

Je neděle, pro mě většinou nelétací a pracovní den. Dnes ale žádám Míšu o výjimku k povolení letu a nakonec dnes opravdu ve Skleníku vaří Míša. Juchů, můžu na kopec. S klukama (Bukač, Manci, Bohouš) plánujeme Rakovník. To je asi 35 km, což má přesně uletíno do Ranského poháru smrdutá potvora Marcel. Plán zní, že až do Rakovníku spolupracujeme a pak letíme každý na vlastní triko. Beru 3 litry vody k dovážení a rychle nahoru. Nahoře varijábl, Bukač zkouší JV stranu ale vyhnívka. Já přenáším padák z jedné strany na druhou a nadávám. Kopec se plní a pořádnej stoupák nikde. Přichází smrdutá potvora Marcel, v mžiku startuje a vytáčí stoupák. Manci, Jezevec a já chytáme jenom konec a chvíli paběrkujeme. Marcel po dlouhé chvíli přistává na startu a považuje se za Kinga. Mezitím startují ostatní a daří se jim pozvedat. Já mám zamotaný padák, nadávám. Náhle www.strejdabohous.com se škrábe ze sedla. Koukám, že pořádnej interval to není, ale když už to toho tlusťocha uzvedlo, tak tam něco musí být. Startuju a du za Bohoušem. Periferně vidím, že Pepu Nose to zvedlo ze sedla. Bohouš má hovno a v půli kopce letím pod Pepu. Asi v polovině výšky Malé Boule přilétávám nad pole pod přistávačkou. Rozbité bublinky ale rozhoduji se, že točím. Ranou opouštím vedle Malé Boule pod úrovní jejího vrcholu (hádám, že v 390 mnm (70m pod úrovní hlavního vrcholu) odsud ještě nikdo neodlétal). Bublinky jdou na chlumeckou nádrž, OK jdu taky, aspoň se podívám na nějaké nahotinky. Škrábu se zvolna, ale kupodivu stále nabírám výšku. Nad nádrží mám asi 200m a čučím na dvě vyvalený prsatky. Já sice stoupák mám, ale ten ve vzduchu mi někam utek. To se mi zas kluci z Ranskýho inventáře budou smát až si zavolám z Chlumu o odvoz. To teda ne, pouštím to nad Lenešice k okraji rybníku. Na okraji Lenešic, asi 40m nad střechami nalétávám 0,1 – 0,2 nahoru. Točím, ale přesto vyhlížím místo možného přistání, protože je mi jasné, že s touto výškou pravděpodobně končím. Po 7 minutách usilovného drhnutí této nulky jsem o 8m výše. Dole v ulici se už shromáždili místní kluci a já jim dokážu počítat zuby v puse, jak se na mě šklebí a očekávají vyhnívku. Náhle stín, mráček zastiňuje vesnici. Néé, jsem v čudu, rychle ztrácím vybojovaných 8m a propadám se tak na 30m nad střechy.

Naštěstí termika trochu dodýchává, tak zůstávám v této výšce. Asi po 3 minutách se znovu klube sluníčko a 0,0 se postupně mění na 0,1, které sílí až na 0,6. Koukám na vário, 20 minut boje a získal jsem asi 50 metrů. Jdu nad vrakoviště, kde je už metřík. Kluci dole se rozcházejí, vyhnívka se (aspoň prozatím) nekoná. Skáču nad sila, kde 1,5 – 2,5 se snosem nad Louny.

Zaklesávám pravou, levou rukou se držím popruhu a po očku sleduju Ranou, kde se ale nikdo další nezvedá.

1750 a jsem nad centrem Loun. Rozhoduju se kam dál. Řeklo se Rakovník, takže na J. Trochu ztrácím ale nad Cítolibama trochu turbulentní 3,5m Výš než 1800 ale netočím, protože pod kombinézou nemám nic a je mi trochu zima. Zde začíná přírodní park Džbán. Zkušenější kluci přeletáři mě před ním varovali, že to tady není moc termicky zajímavý. Uvidíme. Kochám se krajinou a pomalu se plazím vpřed. Úplné bezvětří, volím variantu dotočit 1750, sešlápnout speed na půlku, vyhnít tak 600 metrů, ohřát se a znovu vytočit. To se celkem daří, ale jak se pomalu zakusuju do džbánu, tak zjišťuju, že nevím kam letět. Vždy, když se otočím k Raný, tak koukám, kudy vede silnice, abych se držel zhruba na ten jih. Jo s GPS nebo mapou se asi létá líp. Při tom kochání jsem si ani nevšiml, že jsem vletěl do jakési podkovy ohraničené asi 3km širokým svahem s vysokými stromy. Uprostřed podkovy vesnička s poli. Nad vesničkou očekávám stoupák, ale jenom pár bublinek. Co teď. Mám asi 300-400m nad těmi svahy, což je málo. Stočit spirálou do vesnice se mi nechce a vycouvat z té podkovy už vůbec ne. Koukám, kde je podkova nejužší, kudy by se dala přeletět do dalšího údolí. OK, otáčím na JV a jdu. Klesák, zjišťuju, že možnost nouzově přistát mezi stromy žádná, a že pokud například v půlce zjistím, že to nedám, tak spadnu na strom, nikdo mě tady nikdy nenajde a všem budu pro smích. Půlky mám sevřené, bude to tiptop. Naštěstí nad hranou v půli asi 0,4, přitáčím 70m, teď už to dám. Ani nechci domyslet, kdyby tam byl místo stoupáku klesáček…

Přeskakuji údolí a letím nad zalesněný nahřátý svah a očekávám stoupák. To je tutové místo kde to musí být. Křižuji po celém svahu a není tu vůbec nic (den poté jsem ale při svém 57km přeletu nad stejným místem chytil 4ms nahoru). Vůbec nechápu, pomalu vyhnívám a ze spleti vesniček si vybírám jednu kde po 1h 40min letu na poli přistávám. Balím padák a místního se ptám, jak se to tu jmenuje. Bdín prej. Na přeletech je nejlepší to napětí, když člověk někde shnije a pak jde ke značce s názvem vesnice, aby si už navždycky to blbý jméno zapamatoval a všem lítačům pak vykládal, že tam to zná, že tam letěl. Není tu ani hospoda, tak se vyvaluju v trávě v zatáčce. Volám do Skleníku Míše pro zajištění odvozu a Manci se ochotně nabízí, že pro mě sjede, za což mu patří můj neskonalý dík. Z povzdáli mě okukují místní roštěnky, ale jsou příliš plaché na seznámení s Mužem z Nebes. Martin je za chvíli tu a odváží mě do Skleníku, kde se již otevírá šampaňské.. No to zrovna ne, rychle sundat kombinézu a hned za bar točit pivo a vařit.

Chtěl bych poděkovat Mancimu za svoz, Bukačovi za gratulaci, Nosovi za nalezení stoupáku a Míše za nedělní šichtu ve Skleníku.