Už nikdy nepolením v žádných sračkách II

Začalo to nevině. Jedeme do Třešňovce na chalupu se záměrem připravit ji na zimu a v případě, že by podmínky byly na konec listopadu neuvěřitelně dobré, tak trochu polétat. Je sobota ráno a kupodivu o slíbené práci není ani slova a v poledne chvatně vyrážíme na Kozinec kde už čeká Brauni a hlásí, že podmínky jsou vhodné tak akorát na Bukače. Tušíte správně, jedeme s BUKAČEM! Parkujeme nahoře a už příchodem na start je nám jasné že je neletovo. Vítá nás Brauni v helmě brýlích a rukavicích s výrazem zmrzlíka. Nejinak vypadá partička místních lítačů která sklamaně balí fidlátka. Chvílemi vítr polevuje z 12m/s na přijatelných 9 a mlha vystoupila nad kopec. No tak si to slítnu když už jsem tady. Zakazuji Bukačovi start na mikro padáku Fénix, který navíc nikdy nedržel v ruce. Po celkem bezproblémovém startu mizím stylem vznášedlo v mlze asi 20m nad startem. Po dvou 2 vteřinách zábavy následují dvě vteřiny pohody, aby je vystřídaly 2 vteřiny nejistoty a posléze 10 vteřin ušákování skrz mlhu na přistání. S pocitem uspokojení z "výletu" a přesvědčování sebe sama že jsem hlavně potřeboval provětrat 2 měsíce zabalený padák balím mokrou hadru. Volám na start: "Pane inženýre, rozhodně nestartujte je to již čistá kosa se silnými poryvy a vidět není už nic! Přece jste psal, že již nikdy nepoletíte v žádných sračkách" odpověď: "pane kolego za chvíli startuji..." Uplynulo 30 minut a jelikož začínám být mírně nervózní a volám na start: Pane inženýre, za jak dlouho pro mě přijedete?" odpověď: "již brzo to bude z toho stromu sundaný." Po další půl hodině volám nahoru: "Jakube, ty nezodpovědnej hajzlíku já tady zmrznu!!!" odpověď: " klídek Manci, už zase dejchám a ta krev z nosu už mi taky neteče..." Mezitím volá legendární Jirka Valenta, že se s rodinou opaluje nad inverzí na Kralickém Sněžníku, novou příhodičkou Bukače je notně pobaven a zve nás na večer do sauny na prohřátí se párou a výbornými křapáči.

Po další půlhodině přijíždí Bukač s Braunim a mojí promrzlou neteří která odmítá nosit čepici a rukavice! Nevěřím vlastním očím když vidím chudáka mojí felícii jak přijíždí z nečekaného směru - loukou o sklonu 45 stupňů, s koly natočnými snad do pravýho úhlu a z blátem létajícím od kol. Po vzoru strejdy Bohouše zavírám Bukačovi hubu a nechávám si celou historku vylíčit od Brauniho. Takhle to bylo: Bukač zhrzen tím že jsem ho nenechal startovat a nadšen tím, že jsem dole a už nad ním nemám moc, se chystá ke startu a rozhodně odmítá pomoc Brauniho s narovnáním padáku neustále s zmítajícího v poryvech vichřice. Bukač startuje v nepopsatelných krizových režimech a hloubí 15metrový tunel v porostu pod startem zakončený statným smrkem. Bukač kleje a odmítá Brauniho pomoc. Bukač kleje, dovoluje Braunimu pomoc a otírá si stékající krev z nosu. Bukač zvedá Mancimu mobil, odpovídá holou větou zavěšuje a kleje. Bukač leze na smrk ohýbá jeho špici stylem chrobák, praskání pád na záda ze 3m, chytá dech a kleje. Zvedá telefon Mancimu, odpovídá jednoslovně, zavěšuje a kleje. BUKAČ SI CHYSTÁ PADÁK ZNOVU NA START a jelikož zjišťuje, že je šíleně zamotaný definitivně balí a kleje. Protože jsme toho měli málo, jeli jsme ještě vyzkoušet nový trapéz ke kitu a jelikož se vítr poměrně utišil tak se kupodivu nic nestalo. No a poučení: Absolutně žádné, jelikož nezodpovědný hajzlík se prostě poučit nedá. Co dodat: Zase jedna z mnoha příhod do rozepsané "Příručky nezodpovědného hajzlíka aneb trochu jinak o legendě zvané Bukač".