Když se život řídí větrem

V posledních dvou letech jsou pro mne předpovědi počasí jedno nepřetržité trauma. Vzhledem k tomu, že jsem se tvrdohlavě zamilovala do zatvrzelého letce, v sezóně se můj život mimo povolání řídí větrem. Objekt mých vášní totiž na jaře začne uvažovat jen o jednom. Tím jedním, bohužel, nejsem já. Vítr mu bere až do října z hlavy rozum, a co je ještě horší, ubírá mu síly. Snažím se mu ulevit v povinnostech, které ho od létání odvádějí, a doufám, že tak na mne zbude čas. Marně.

Existuje bezpočet kombinací a variací na téma oblačnost, vítr a plánování volných večerů nebo dokonce celých víkendů. Ve všech ale létání figuruje. Když se nelétá, tak se o něm alespoň povídá nebo se na něj myslí. Taky se musejí zvládnout věci, které není možné vyřídit kvůli prioritě létání jindy. Zvykla jsem si a řekla bych, že i kvůli tomu se mi tenhle pán a masovztah k němu líbí, ale někdy to je i na mne moc.

Jestliže správně fučí jako teď, můžu se těšit, že když přežije své spirály, přijde velký vládce oblaků unavený a plný neopakovatelných zážitků. Ty ale já, neletec a ještě k tomu ženská, nemůžu přece nikdy pochopit a dostatečně ocenit. To je jedna z těch lepších možností létacího víkendu. Snad nejvíc dá zabrat vzdychající letec pod nejasnou oblohou s mobilem u ucha. Přes hrozbu rakoviny hlavy, kterou vyhrožuje, když se mé hovory protahují, je schopen obvolávat polovinu státu, aby se dozvěděl, jestli, když on zkysnul na zemi, někdo lítá. Zvláštní rituál se točí kolem mé přítomnosti na kopci. Pravidelně se totiž dozvídám, že zrovna teď to není vhodné a co bych tam dělala. Krávy ošetřovatelky v některých chvílích můj milý opravdu nenávidí. Možnost, že by mi někdy půjčil padák, padla už před lety. Co by přece řekl mé matce, kdyby se mi něco stalo. Žaludeční vředy, které z jeho lítání určitě budu mít, do zranění zřejmě nepočítá.

Co se bude dít a jak s ním budu moct počítat, se nejčastěji dovím až na internetu z veřejné diskuse. Nechci se řídit jeho nejoblíbenějším "argumentem" a radou, abych konečně poslechla svou matku, tj. vzdala se ho. Odmítám se ale taky řídit větrem, žaluji na jaro a žaluji na léto. Stejně ale vím, že přežít podzim a zimu s morousem bez létání dá taky zabrat.