Rodné Hranice s ptačí perspektivy

V neděli 22.6.mělo být skoro jasno až polojasno a měl foukat variabl do 4 m/s. Na víkend jsem vyrazil s Kačkou do Hranic, s tím, že v neděli to v Beskydách bude. No v neděli dopoledne bylo v Hrancich tak 5/8 kumulů a to bývá špatné znamení protože v Beskydách bývá zadekováno. Sice mě napadlo jet na Spiritku, ale foukal severozápad a chtěl jsem aby si zalítala i Kačka. Tak jsme vyrazili zkusit štěstí na Javorník. Na Javorníku bylo totálně zadekováno a foukalo vytrvale tak 2 – 3 m/s od jihu. Takže jsme si dali zelňačku a vrátili se zpět do Hranic. Mezitím mraků ubylo tak na 3/8 a udělala se pěkná lať. Vyjeli jsme proto na Špiritku s tím, že to zkusím aspoň já.

No nevypadalo to moc dobře, chvílemi foukalo tak 5-6 od SZ ale většinou 7-8 a úplně zprava. Jindy bych se na to asi vykašlal, ale byla zde velká šance na chycení a hlavně možnost podívat se konečně na náš dům v Hranicích. Ze zvyku jsem poslal SMSku s deklarací do poháru cíl Rožnov pod Radhoštěm – asi jediné co mělo ten den smysl. Když už jsem se přikšíroval k padáku tak to ještě zesílilo a čtvrt hodiny dunělo jak o oživot. Pak se ale napravo od startu udělal široký stoupák, který okamžitě začali točit čtyři čápi a vítr zeslábl tak na 5-6 m/s. Pořad sice foukalo zprava, ale už se dalo uvažovat o startu. Špiritka je start orientovaný na JZ – Z. Startuje se tak pul kilometru v úzkém údolí, kde se nedá přistát a pokud fouká silně od od SZ vytváří se údajně za protějším kopcem rotor a normální lidi se na to vykašlou. Před startem jsem měl proto velký respekt a snažil se pečlivě sledovat podmínky. Vždycky, když se vpravo od startu udělal stoupák, zapůsobil jako clona vítr zeslábl tak na 5 m/s. Počkal jsem proto na další interval a skočil do toho. Po startu jsem šel hned nahoru a padák byl celkem neklidný – přesně jak jsem očekával – ale dařilo se mi ho uhlídat a tak jsem byl poměrně rychle vyfoukáván z údolí ven směrem na vesnici Podhoří. Nad ní jsem se okamžitě chytil do metrového stoupáku ale v 1100 začal slábnout a já byl schopen udělat v něm jen tak třičtvrtě zatáčky pak jsem z něj vypadl, dotočil zbylých 90 stupňů a našel stoupák zase kousek dál po větru. Důležité bylo že jsem neztrácel výšku a v silenem SZ větru se posunoval na Hranice.

Nad továrnou PHILIPS jsem ustředil dvoumetrový stoupák a nad nádražím v Hranicích dotočil asi 1800. Pak jsem chvilku pokračoval v nulce a nad Černotínem jsem zase něco chytil a dotočil základnu. Následoval 3-4 m/s klesák ze kterého jsem vyletěl na plném speedu až za rybníkama v Hustopečích, kde jsem se v trojkovým stoupáku dostal zase rychle zpátky pod základnu. Mraky byly celkem velké ale ploché a fungovaly naprosto spolehlivě. Asi 100 m pod základnou šlapu do speedu až na doraz, stoupám pul metru za vteřinu, podle GPS 65 km/h – tak to má být, tak je to správné. Před ValMezem mrak končí a následuje opět klesák. Napálím na další mrak a za ValMezem se opět v pohodě chytám do dvojkového stoupáku. Má to ale jednu chybu, tenhle stoupák je z Dezy takže šíleně smrdí. Co se dá dělat - rychle dotočit, a rychle pryč – tentokrát speed úplně na doraz, navíc údolím tady trošku více fouká a tak dosahují nejvyšší rychlosti 75 km/h. Za chvíli jsem na Zubřím kde se opět bez problému chytám, dotáčím do 1800 – kouknu na GPS – 5 km do cíle – mám to v kapse – a to letím teprve zhruba hodinu a do Rožnova to je ze Špirutky vzduchem 40 km!!!

Otočím cíl a cítím, že padák chce letět dál – ja bych taky rád ale dál už jsou 20 km samé lesy a pak Slovensko a večer musíme do Prahy. Co se dá dělat otáčím to a zjišťuju, že to moc neletí bez speedu max. 5 km/h. Za půl hodiny se protlačím zpátky k Zubří a na uších přistávám. Měl jsem trochu strach z turbulencí nízko nad zemí v tom silném větru, ale je to v pohodě, přede mnou se asi udělal stoupak, který opět zapůsobil jako větrná clona takže přistávám jak do bavlnky. Za 5 minut už ale duní mnou očekávaných 8 m/s. Volám Kačce, která pro mě za chvíli přijíždí a vyrážíme směr Praha. No v poháru se nic neřeší, polepšil jsem si o 7 bodíků, ale podíval jsem se konečně nad rodné Hranice a doletěl z Moravské Brány do Beskyd. Jinam se stejně ani letět nedalo. Podmínky byly trochu drsnější – hlavně start, ale Vega je super padák na který se můžu spolehnout. Za celou dobu mi jen jednou na chviličku utekla čtvrka, a to bylo v okamžiku kdy jsem vylítnul z údolí a trošku polevil v pozornosti. Oddychl jsem si, že mám nejhorší za sebou a padák se mi hned připoměl. Lepší by bylo startovat z odvijáku, jenže ten byl ten den někde v Uničově… Byly to naprosto špičkové podmínky, kterých jsem, ale bohužel nemohl využít k delšímu přeletu. A že by to šlo!