O Moravském demižónu 2003

Tuto cestu na chatu Červený kámen kousek nad Kopřivnicí vlastně zařídila Bukačovna se Standou Hlavinkou. Standa totiž chtěl, aby Bukač přijel, protože ho kandidoval na post "Objev roku" v paraglingu. Je to prestižní ocenění nejdominantnějšího přispěvovatele v diskusích na SkyFly. Tím letos Bukač rozhodně byl a zasloužil se o zvýšení popularity tohoto webu. No a Bukačovna si přála, abych tam jel spolu s Bukačem a dělal mu něco jako "impresaria". Nesměl však vůbec vědět oč vlastně jde. Takže až do okamžiku vyhlášení nic netušil. Byl na něj hezkej pohled jak překvapeně zíral, když jeho jméno zaznělo sálem a přebíral cenné dárečky.

Vyrazili jsme už v pátek večer, na půlce cesty jsme ještě nabrali kámoše a pokračovali směr Vracov. Toť Bukačovo rodisko. Totiž chtěl se pochlubit svým novým Rudým baronem a tak jsem tentokrát jel jako spolujezdec. No už když mi volal, že dorazil k mému domu mně bylo divný, že chtěl, abych sebou vzal kromě osobních věcí i kus hadru na utření okna. Aha, říkám si ono prší a má to špinavý i zevnitř tak to chce utřít, aby lépe viděl na cestu. Popadl jsem tedy hadr a vyrazil z baráku. Co se děje Bukač, ptám se při uvítání. Ále, potřebuju utřít okno Vlastíku. Koukám ale, von to vokno utírá zvenčí. Co děláš ty dislektiku, ti nefungujou stěrače či co? Chechtám se :o) No nefungujou, Tuck mi tam špatně připájel drát a von se utrhnul. Zamrznul mi usměv, pršelo a když jsem si představil tu cestu dálnicí za deště bez stěračů a ještě k tomu ve špičce, už už jsem měl na jazyku návrh, že bychom jeli mým bobánkem. Ale to bych ho naštval, to jsem nechtěl, kazit mu radost, vždyť ono vlastně tolik zase nepršelo. Tak jsem to risknul a vyrazili jsme na cestu Rudou Mařenkou. Měl v plánu udělat mezipřistání ve Vracově kde brácha Tuck stěrače opravil, ještě nějaké další drobnosti :o) a jelo se dál. Konečná ten den byla v Hranicích na Moravě, kde na nás už čekal Kája Hubl. Měli jsme u něj rezervované přespání do soboty. A tak jsme v místním klubu "110" celkem slušně zapařili s partičkou basketbalistů, kam Kája chodí hrát. Domů jsme se vraceli nad ránem ještě krz nějakou diskotéku kde jsme loupli pár panáčků. No pěkně nám začal ten Moravský demižón.

Na místo konání té veselice jsme dorazili někdy odpoledne kolem čtrnácté hodiny. Moc jsem se těšil, dlouho už jsem neviděl starou beskydskou partičku. Nějak kolem sedmnácté začal program a pak už to jelo samospádem. Moderátorem celé veselice byl Karel Vrbenský a šlo mu to náramně. Byl fajn, vtipnej a ohromně pohotovej. Celej večír byl vlastně v režii firmy MAC. Protože sice se vyhlašovali vítězové Moravského demižónu, Objev roku kde právě tuto cenu obdržel Bukač, čímž se vlastně s Bukačem seznámila i širší paraveřejnost osobně, tak když zaznělo v sále jméno Petra Krausová, tak mi nějak přišlo, že program graduje. Byla to odměna Petře za letošní mistrovský titul a právě s moderátorem Karlem Vrbenským vedli místama ohromně zábavné a pohotové dialogy. Zdeněk Trčka mi pak říkal, že to připravovali dva dni a byla to děsná sranda. Celý večer hezky popsal Standa Hlavinka na svém webu.

Odehrála se i menší, poněkud dramatická a ohnivá diskuse mezi členy profi padáčkářů a Bukačem. Začala poměrně nevinně vytýkáním chyb Bukačovi, kterých se měl dopustit někdy na Rané. Seděl jsem opodál celé jsem to sledoval. Bukač se bránil seč mu síly stačily a pořád po nich chtěl vědět čeho se to vlastně dopustil. Diskuse nabírala na intenzitě. No když se začaly objevovat velké rozpory v argumentacích mezi oběma stranami, vyletěl jsem zpoza lavice, sednul po pravici Bukače na jeho podporu. Snažil jsem se celou věc udržet ve věcné rovině. Chvílemi to bylo velice hlučné, ale mně najednou napadlo, proč to ti profíci vlastně dělají takovým způsobem. No zdá se mi, že už jim tak trošku schází schopnost objektivně posuzovat věci pod tíhou letošních, zcela určitě vynikajících úspěchů v závodech jak doma tak hlavně ve světě. Ten mistrovský titul je zcela mimořádný a taky tak trošku omamný. A myslím, že to bylo právě to co tu diskusi posunulo do trošku jiné roviny. Bezpečnost je samozřejmně na prvním místě, ale musí se opravdu uvádět věcné a pravdivé údaje v případech když pilotovi vysvětluje kdokoli jakých chyb se dopustil. Nakonec se všichni rozešli rukou podáním a já doufám, že z toho budeme, všichni zůčastnění, něco přeci jenom mít.

Ráno jsme se ještě zachechtákovali, když Martin říká: No ráno vstanu, jdu se vychcat, vyjdu před chatu a tam Bukač na pérovacím koni se houpá a křičí na mně, Slívo, pojď se taky pohoupat a nečum tak. Myslel jsem si, že mi chce dát přes hubu, tak jsem raději šel jinam. Rozesmálo nás to všechny, a já musel chlapcům říct, že Bukač se sice pere, to jo, ale pouze za sebe a za své kamarády.