Akce Písečák aneb Bukačova zdravá páteř

Neděle 18.1.2004 jsem domluvený s Equalizérem – Danem Ortem a Vladimírem, že pojedeme lítat na Ranou. Předpověď hlásila 4-7 severozápad a polojasno, no prostě ideál na svahovačku na Rané.

Jak jsem ale pozoroval to hnusně černé nebe a sníh s deštem akci jsem odvolal. Pak se ale ukázalo slunéčko a tak jsem akci znova svolal. Když jsem vyjížděl pro kluky tak jsem už viděl, že je to zase zakaboněné a hodně větrné, no ale znova jsem to odvolat teda už nemohl.

Tak jsem naložil kluky a dojeli jsme na Ranou, dosáňkovali jsme na bahně na severozápad ani jsme téměř nevylezli z auta a jednoznačně jsme odhlasovali Písečák.

Přikrosili jsme na startovačku Rudým Baronem. Hustě sněžilo a docela dunělo. Docela hodně.

No vzal jsem bágl na záda a šlapal nahoru, páč jsem od severu tušil roztrhnutí. Po pěti minutách snežení povolilo, Vladimír šel se mnou nahoru a pomáhal mi nachystat Heavena.

Startuju. Docela divoce, ale v pohodě. Lítám si a brousím sem tam mi to malinko uštěkne, ale jinak docela pěkné voženíčko. Jen mě znepkojovaly ty nárazy a ty vlny. Klátilo to s Heavenem a chvílema jsem šel trojkou nahoru chvílema trojkou dolu, propady 20 – 30 metrů. Vozil jsem se asi pět minut pak to se mnou pomalinku houplo dolu. Equalizer se mezitím v autě rozhodoval, jestli do toho půjde nebo ne. Až do poslední chvíle byl rozhodnut, že jo. Druhý start. Startuju po zádech. A k tomu mám jaksi pomuchlanou odtokovku na levé straně padáku a nejde to vytřepat řídíčkou. Stoupám nahoru a zkouším jak se to chová. Mírně to zatáčí. No nic beru za levé Déčko pořádně s ním rychle cuknu a ejhle odtokovake už vypadá tak jak má. Já jsem ale po druhém startu a té rošádě ve vzduchu se teda rozhodnul, že to na stovkový trojúhelník asi nebude. Najednou vidím, že se pode mnou objevuje vrcholek kopce, ale ne zepředu ale zezadu! No na to jsem už neměl ani já morál klapu uši, že jako půjdu dolů, klesám pomalinku před vrcholek na svah kopce, ale co to najednou, stoupám na ušákách!

Přidám plyn, uši dole a pomalinku klesám a jedu dopředu.Už jsem metr nad zemí nohy se dotýkají země padám na prdel najednou tah a nahoru. Tak jsem pochopil, že na kopci nepřistanu. Letím teda na rozbaleném Heavenovi a pomaličku se prosazuji od kopce. Jsem asi tak čtyřicet padesát metrů nad zemí, možná i sedmdesát nevím přesně. Najednou cítím, že i to začíná fackovat Heavena a ten se z toho hystericky podělal a to tak že mi zůstaly snad jen dva metry zdravého křídla. Okamžitě kontruji tu maličkou část co mi zbyla, ale jemně. Pumpnu a dofukuje se to rychle, křídlo se jakž takž zregenerevovalo, ale jsem v sagu, střídavě jsem se vyklonil nalevo napravo, Heavan se rozkyval rozjela se jedna strane mírně jsem ji přibrzdil rozjela se druhá  strane, ale pořád se strašne rychle blížím k zemi a padám. Tak dva metry nad zemí se křídlo normálně rozjelo a já zase cítil vztlak ze šňůr. Uf oddychl jsem si, plně se soustředím na přistání. I v tom chaosu mi blesko hlavou, že je škoda, že to kluci určitě nenatočili. Avšak po zkvětákování Heavena utíkám k Baronovi a kluci na mě řvou: „Máme to Bukač, všechno je to na videu!“ Já jsem jestě nahlas poděkoval Pánu Bohu, že mě ušetřil bolesti a zranění, a že mě nechal zdravého.

Jojo, tak takto se teda lítat asi nedá. Jsem zjistil. Strach jsem sice neměl, adrenalin také ne, ale ani žádný požitek. Jen riskování zdraví. Beru to jako varování před sezónou.

Jestli chcete vidět jak to vypadalo, tak se na to mrkněte zde a (verze DivX 5.11).