ParaDeltaShow 2008
V sobotu 5. 4. 2008 se konal další ročník veřejné prezentační
akce firem z oblastí závěsného létání na Rané. Byla to první,
premiérová, akce takto velkého rozsahu nového správce leteckého areálu
na Rané Tomáše Adamce za pomoci klubu LKR a dalšími nadšenci létání na
Rané a nejenom tam.
Počasí však nebylo příliš vlídné i když zrána bylo
jasno, v průběhu poledne se začaly honit černé mraky a hrozilo to
deštěm. Nakonec sice nezapršelo, ale počasí aspoň zaškodilo poměrně
silným větrem. Ne však natolik, aby to některým zkušenějším
paraglidistům zabránilo v létání pro veřejnost a nakonec i kvůli
soutěži kdo uletí nejdále a soutěži na přesnost přistání, pro které měl
LKR připravené krásné poháry. Našli se dva odvážní, kteří v těchto
silnějších podmínkách odletěli na přelet. Míra Volný to dal někam k
Lovosicům, pokud mám správné informace, a ten druhý jehož jméno si
nepamatuji, ale je na Rané občas k vidění se svým Magusem. Míru Volného
přivezl Navigátor, který náhodou projížděl kolem jeho místa přistání na
cestě z Prahy na Ranou. Náhodička. Vzhledem k opravdu složitým
podmínkám nejenom kvůli síle větru, ale také směru, který byl spíše od
JZ – pokosoidní po většinu času, se to s těmi soutěžemi nepovedlo jak
jsme si představovali.
Na akci se sešlo poměrně dost firem, které si rozestavěly své
stanové buňky v horním kempu. Nebylo jich tolik jako minulý rok, ale i
tak se, jak jsem si všiml, sešlo dost lidí, kteří se dlouho neviděli a
tak to pro ně bylo zajímavé zpestření - „jé nazdááár jak se máš, jak se
daří a co plánuješ...“ apod. Zkrátka společenská sešlost s příběhy ze
života paraglidisty :-) Petr Handrlica přivezl obrovský jeřáb, který
ukotvil ve spodním kempu, a který měl sloužit k tréningu odhozu
záložáku a tím pádem preventivního přebalení. Nakonec to byla
nejpopulárnější atrakce, ale ani ne tak kvůli těm záložákům jako spíše
pro návštěvníky, kteří se nechávali v paragliďácké sedačce vytáhnout k
samému vrcholu špičky vysutého ramene jeřábu a pokochat se pohledem na
krásné ranské panorama z výšky i těm co nemohou anebo nechtějí létat.
Tam je jeřábník lehce pohoupal za doprovodného křiku pasažéra – malinko
adrenalinu nikdy nezaškodí aspoň jednou...
Rosťa Fryč, instruktor větroňů z ranského letiště představil
veřejnosti svůj větroň, kde si každý kdo měl zájem mohl sednou do
kabiny a vyzkoušet si jak to asi vypadá. Včetně povídání a instruktáže
co k čemu je a jak se to ovládá. Já jsem si také zkusil sednout do
kabiny a vyzkoušet si posezení, nebo spíše
poležení v kabině větroně. Rosťa trpělivě vysvětloval jak oblékat
záložní padák, jak si s ním sednout do stísněného prostoru, na co dát
pozor. Také rychlosti v letu a další technické parametry. Docela jsem
byl překvapen lehkostí řízení krátkým knyplem. Sice pravda, neletěl
jsem, neobtékalo to, ale rád bych to zkusil někdy na ostro. Snad „někdy
příště...“
Přijeli i hoši z České televize, ale vzhledem k počasí a malé
letecké činnosti zase po několika hodinách odjeli bez materiálu.
Bohužel. Odpoledne si zkusili zamoderovat Andělíček s partnerkou Bárou
– dcerou Fialky. Byla to jejich první zkušenost, rovnou na ostro, takže
sranda byla, Andělíček mi pak říkal, že se hodně styděl a vůbec nevěděl
co má říkat, Bára to samé, ale bylo znát, že mají talent a tudíž do
příštích akcí perspektivu ;-)
Akci poctil svojí přítomností i prezident LAA pan Brskovský.
Rozhovor s ním byl zajímavý. Vyprávěl strasti z jednání s úřady i
politiky ve vztahu k volnému létání. Hovořili jsme nezvykle dlouho a
docela intenzivně, kdy z toho vyplynulo jediné – musíme si více bránit
svoje přirozené právo na využívání vzdušného prostoru vlastní země s
tím, že nikdo nemá právo kohokoli z nás vyhánět z vlastní země jinam za
létáním. Jinak pokud budeme pasivní tak zájmy velkých společností nás o
tento prostor ve vlastní zemi připraví. A to se nejedná pouze o letecké
dopravní společnosti, ale také například budovatele výrobních hal či
průmyslových zón na místech letišť aeroklubů. V této souvislosti jsme
narazili i na otázku obrovitosti TMA Ruzyně, což je podle mého zkrátka
řečeno nenažranost očividná. I přes odpor LAA, jak sdělil pan
Brskovský, zdůvodnění ze strany obhájců velikosti TMA je čistě
ekonomické. Jde o to, že tím nabízí cizím společnostem průběžné klesání
a tím více spořit palivo což je pro tyto společnosti zajímavé...
Parkoviště bylo plné k prasknutí, návštěvníků bylo dost a
někteří museli parkovat i před vjezdem na parkoviště na krátkém
travnatém pásu. Večer se všichni ti co neodjeli nacpali do Skleníku.
Nocleh dopředu vyprodán a Tomášův tým se měl co ohánět. Obě Veroniky i
s Denisou, která jim pomáhala se nestačily otáčet. Tomáš nechal
připravit vepřovou pečínku v udírně včetně klobás. Každý kdo měl chuť
tak u pultu ve Skleníku zaplatil a vyfasoval kupon na klobásu nebo
vepřové. S tím pak vyrazili ven k udírně a tam místní ranský uzenář na
základě „klobásenky“ či „vepřenky“ vydal jídlo na tácek. Pěkná práce,
pěkná... jak by řekl Bimbas.
A co závěrem? Snad jediné... popřát pořadatelům příštích akcí
lepší počasí než bylo letos, protože pak by nechyběla i ta pověstná
třešnička na dortu v podobě televizního spotu. Neboť síla médií je
zřejmá a velice by pomohla v boji za větší volnost využívání vzdušného
prostoru vlastní země bez rozdílu kategorií.
|