ParaDeltaShow 2008

V sobotu 5. 4. 2008 se konal další ročník veřejné prezentační akce firem z oblastí závěsného létání na Rané. Byla to první, premiérová, akce takto velkého rozsahu nového správce leteckého areálu na Rané Tomáše Adamce za pomoci klubu LKR a dalšími nadšenci létání na Rané a nejenom tam.

Počasí však nebylo příliš vlídné i když zrána bylo jasno, v průběhu poledne se začaly honit černé mraky a hrozilo to deštěm. Nakonec sice nezapršelo, ale počasí aspoň zaškodilo poměrně silným větrem. Ne však natolik, aby to některým zkušenějším paraglidistům zabránilo v létání pro veřejnost a nakonec i kvůli soutěži kdo uletí nejdále a soutěži na přesnost přistání, pro které měl LKR připravené krásné poháry. Našli se dva odvážní, kteří v těchto silnějších podmínkách odletěli na přelet. Míra Volný to dal někam k Lovosicům, pokud mám správné informace, a ten druhý jehož jméno si nepamatuji, ale je na Rané občas k vidění se svým Magusem. Míru Volného přivezl Navigátor, který náhodou projížděl kolem jeho místa přistání na cestě z Prahy na Ranou. Náhodička. Vzhledem k opravdu složitým podmínkám nejenom kvůli síle větru, ale také směru, který byl spíše od JZ – pokosoidní po většinu času, se to s těmi soutěžemi nepovedlo jak jsme si představovali.

Na akci se sešlo poměrně dost firem, které si rozestavěly své stanové buňky v horním kempu. Nebylo jich tolik jako minulý rok, ale i tak se, jak jsem si všiml, sešlo dost lidí, kteří se dlouho neviděli a tak to pro ně bylo zajímavé zpestření - „jé nazdááár jak se máš, jak se daří a co plánuješ...“ apod. Zkrátka společenská sešlost s příběhy ze života paraglidisty :-) Petr Handrlica přivezl obrovský jeřáb, který ukotvil ve spodním kempu, a který měl sloužit k tréningu odhozu záložáku a tím pádem preventivního přebalení. Nakonec to byla nejpopulárnější atrakce, ale ani ne tak kvůli těm záložákům jako spíše pro návštěvníky, kteří se nechávali v paragliďácké sedačce vytáhnout k samému vrcholu špičky vysutého ramene jeřábu a pokochat se pohledem na krásné ranské panorama z výšky i těm co nemohou anebo nechtějí létat. Tam je jeřábník lehce pohoupal za doprovodného křiku pasažéra – malinko adrenalinu nikdy nezaškodí aspoň jednou...

Rosťa Fryč, instruktor větroňů z ranského letiště představil veřejnosti svůj větroň, kde si každý kdo měl zájem mohl sednou do kabiny a vyzkoušet si jak to asi vypadá. Včetně povídání a instruktáže co k čemu je a jak se to ovládá. Já jsem si také zkusil sednout do kabiny a vyzkoušet si posezení, nebo spíše poležení v kabině větroně. Rosťa trpělivě vysvětloval jak oblékat záložní padák, jak si s ním sednout do stísněného prostoru, na co dát pozor. Také rychlosti v letu a další technické parametry. Docela jsem byl překvapen lehkostí řízení krátkým knyplem. Sice pravda, neletěl jsem, neobtékalo to, ale rád bych to zkusil někdy na ostro. Snad „někdy příště...“

Přijeli i hoši z České televize, ale vzhledem k počasí a malé letecké činnosti zase po několika hodinách odjeli bez materiálu. Bohužel. Odpoledne si zkusili zamoderovat Andělíček s partnerkou Bárou – dcerou Fialky. Byla to jejich první zkušenost, rovnou na ostro, takže sranda byla, Andělíček mi pak říkal, že se hodně styděl a vůbec nevěděl co má říkat, Bára to samé, ale bylo znát, že mají talent a tudíž do příštích akcí perspektivu ;-)

Akci poctil svojí přítomností i prezident LAA pan Brskovský. Rozhovor s ním byl zajímavý. Vyprávěl strasti z jednání s úřady i politiky ve vztahu k volnému létání. Hovořili jsme nezvykle dlouho a docela intenzivně, kdy z toho vyplynulo jediné – musíme si více bránit svoje přirozené právo na využívání vzdušného prostoru vlastní země s tím, že nikdo nemá právo kohokoli z nás vyhánět z vlastní země jinam za létáním. Jinak pokud budeme pasivní tak zájmy velkých společností nás o tento prostor ve vlastní zemi připraví. A to se nejedná pouze o letecké dopravní společnosti, ale také například budovatele výrobních hal či průmyslových zón na místech letišť aeroklubů. V této souvislosti jsme narazili i na otázku obrovitosti TMA Ruzyně, což je podle mého zkrátka řečeno nenažranost očividná. I přes odpor LAA, jak sdělil pan Brskovský, zdůvodnění ze strany obhájců velikosti TMA je čistě ekonomické. Jde o to, že tím nabízí cizím společnostem průběžné klesání a tím více spořit palivo což je pro tyto společnosti zajímavé...

Parkoviště bylo plné k prasknutí, návštěvníků bylo dost a někteří museli parkovat i před vjezdem na parkoviště na krátkém travnatém pásu. Večer se všichni ti co neodjeli nacpali do Skleníku. Nocleh dopředu vyprodán a Tomášův tým se měl co ohánět. Obě Veroniky i s Denisou, která jim pomáhala se nestačily otáčet. Tomáš nechal připravit vepřovou pečínku v udírně včetně klobás. Každý kdo měl chuť tak u pultu ve Skleníku zaplatil a vyfasoval kupon na klobásu nebo vepřové. S tím pak vyrazili ven k udírně a tam místní ranský uzenář na základě „klobásenky“ či „vepřenky“ vydal jídlo na tácek. Pěkná práce, pěkná... jak by řekl Bimbas.

A co závěrem? Snad jediné... popřát pořadatelům příštích akcí lepší počasí než bylo letos, protože pak by nechyběla i ta pověstná třešnička na dortu v podobě televizního spotu. Neboť síla médií je zřejmá a velice by pomohla v boji za větší volnost využívání vzdušného prostoru vlastní země bez rozdílu kategorií.

p4050006.jpg p4050003.jpg p4050005.jpg p4050007.jpg p4050008.jpg p4050009.jpg
webmaster: vecerilek@glidingfly.com