Po roce zpátky na místo činu…

Už delší dobu se snažím někam vyrazit, pokud možno na delší dobu a na větší kopec. Nejlíp s lanovkou a parkovištěm dole u ní. Jen to nějak nevychází. To je tak… Víkend – počasí nic moc. Na příští týden celkem ucházející předpověď pro různé cíle připadající v úvahu. Takže zapisuju v práci do kalendáře, že okolo příštího víkendu pár dní nebudu. Ve středu se předpověď mění o 180 stupňů. Nebo se ve čtvrtek odpoledne probere některý ze zákazníků, že se zboří svět, pokud zrovna on nebude mít v pondělí něco hotového… A tak to jde dokola už asi měsíc.

Takže po odpískání velkých kopců zůstává pro poslední den delšího víkendu ve hře akorát Raná a Kozákov. Rozhodnutí je rychlé vítr JZ 1-4 m, takže Koza. Doma na přímou otázku, jestli hodlám někam jet dávám vyhýbavou odpověď. V sobotu večer přichází SMS od Veverčáka, jestli jedu na Kozu. Odpovídám, že asi jo. Za chvíli volá, že když po desáté vyrazíme, je to akorát.

Ráno oznamuju, že vyrážím opačným směrem než obvykle. Ještě se dohadujeme, holky chtějí na Černý most. Volám Jardovi, zároveň ho budím, kdy a kde se sejdem. OK, v 11 na Černém mostě, a dorazí i Valda. Ještě se stačím v Globusu stavit pro (moji oblíbenou) housku s karbanátkem a přichází SMS, že už čekají. Nabírám je a vyrážíme.

Z pod kopce jsou už vidět dva hnijící padáky. Přece jen je ještě brzy. Zato nahoře je lidí hromada. Shazuju bágl na zem a čekám, co bude. Po loňsku se mi tam opravdu moc nechce. Zdravím se s místními známými a vyzvídám, co oni na to. „No, je to divný…“ Hmmm, tak to bych věděl taky. Takže čekám dál. Mezitím doráží Dobra a taky vyčkává. Ještě vyzvídám jak bylo na výletě ve Švýcarsku a Francii a pořád koukám, co z toho vyleze.

Jarda nevydržel a vybaluje to. Valda chvíli přemýšlí a pak ho následuje. Po několika šílených startech místních borců se Jarda dostává do vzduchu a kupodivu se tam drží. Pár lidí se snaží startovat i na jih, ale většina končí dole na mezi a vláčí padák zpátky nahoru. Na západ startuje někdo na něčem červeném… klasický kozákovský start – zvednout dva metry vzduchem, dlouhý běh a neochotné odlepení se. Nahoru, půlklap, dolů… a je v lese. Okamžitě vybíhají zachránci v čele s Radarem. Mezitím se rozbíhá Valda. Do vzduchu se dostává vcelku v pohodě. Už to vypadá, že je v pohodě, když mu upadne přes půl padáku a je tam taky. Naštěstí hned na kraji, takže to snad vymotá a za chvíli je nahoře. Za chvíli se záchranný tým vrací, Radar dokonce s náručí hub, takže snad jsou oba živí a v pohodě.

Zato moje odhodlání letět už moc v pohodě není. Vítr se stáčí úplně na jih a do vzduchu se nikomu nedaří se dostat. Za chvíli Jarda přistává a jdeme se podívat po Valdovi. Sakra, to, co jsem měl za maximálně dvoumetrové křoví, jsou stromy dobře přes pět metrů. Valda je na zemi a bojuje s větvema. Jarda si od něj bere pilku a leze na strom, kterému vzápětí pomáhá od nepotřebných větví. Za chvíli je Valda i s padákem na svobodě. na startu to rozkládá a naštěstí je to v pořádku.

Zatím se vítr otočil tak, jak byl ráno, a pár lidem se podařilo dostat do vzduchu. Jarda znova startuje. Valda si to rozkládá na louce a zatímco na druhý nebo třetí pokus startuje, rozkládám to taky. Pořád se mi nějak nechce. Přemlouvám sám sebe, že je to jen kopec a když se tam dostali všichni ty okolo, tak já musím taky. První pokus nevychází, zatímco se sápu zpátky, odlétá Dobra. Znova to rozkládám a čekám. Jižní pytel ukazuje JV, západní SZ, fléra na západním startu je od východu kolmo na kopec, pytel na vrchu ukazuje přímo na komoru a do ksichtu mi fouká čistě zboku. A pak si vyber. Počkám, až trochu foukne, zvedám to, rovnám a začínám se rozbíhat. Samozřejmě pomalu, takže to radši ruším a jdu zpátky nahoru. Říkám si, že ještě jeden pokus a balím to.

Shora se rozbíhá rogalista, skok z hrany, chvíli brousí břichem trávu, ale letí. Jenže trochu divným směrem – přímo proti hraně paseky, která je po pravé straně startu. místo zatáčky doleva to odtlačí… na startu to zašumí… a je tam taky. Tak na tohle nervy opravdu nemám. Balím to. Zezdola se ozývá Jarda, kde jsem, že teda dorazí nahoru. Stopa sehnal hned, takže než dojdu na parkoviště, je tam taky. Chvíli čekáme ještě na Valdu (prej není tak hezkej, tak ho nechtěj vzít) a vyrážíme domů.

Tak snad příště…

Navigátor
webmaster: vecerilek@glidingfly.com