Den dětí o7 na Rané

Protože mě rodinné povinnosti poněkud zdržely, ale ani předpověď, natož pak probíhající počasí mě nijak nepopoháněly k cestě do CHKO ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ, volám Gekovi v sobotu až kolem 14.hod: „Kde jsi?“ „Eště doma.“  „Já že pojedu přes Jesenici, tak se stavím a uvidíme.“ Po kafi a několika přátelích na telefonu Gek rozhodnul: „Pojedem na motorce, bez padáků, stejně se lítat nebude.“ Tak jo. Z plně naloženého autíčka vybírám rebarborovou buchtu do kufru na motorce a zubní kartáček do batůžku na záda. Jak jsem Geka zezadu pevně objala stehny a ovinula rukama, zamumlal pod přilbu, že se bude muset taky někdy nechat svézt od nějaký ženský. Ale nemyslel tím mě, protože se rozjel a už nezastavil. Kupodivu jsme nezmokli a já se ani nebála, protože v každé obci poctivě zpomalil na poloviční rychlost, tj.80km.

Někde u Loun nám zatrnulo. Nad Ranou padák! Naštěstí jen chvíli, ale i tak jsme to vzali rovnou od letiště, kde nás čekala první dojemná scénka. Nemyslím Kantora s Balounem, kteří právě po půlhoďce přistáli, ale Álu Becherovku, která konečně po dlouhé době dostala do rukou áčka a řidičky a pošťuchovala se s Martínkovým Joníkem, zatímco jejich krásné třínedělní miminko Kozetka spokojeně spinkalo, odložené na zemi v tašce, za příjemného šustění skytexů. No dojemné. Po objetí kopce nás u Skleníku čekalo příjemné překvápko – nový velký čerstvě napuštěný bazén! Naše pochvalné pohledy vzápětí zaujal další úkaz: nekonečné poskakování, pohupování, klouzání a všeliké jiné lítání dalšího miminka. To naší Terezce se právě narodil a užíval si svou premiéru bílo-oranžový Orbitek. Terezka, zbavena porodních bolestí, přišla celá šťastná a něžně ukládala svého drobečka na zadní sedačky auta. Tentokrát jí ani nevadilo, že na ni nezbyla buchta. Příští dějství byly psí kusy nejmenovaného pilota s motorovým rogalem kolem Skleníku. Fakt adrenalin. Br. Pak píchla Péťu Čuka vosa těsně pod oko, hned začal otékat a jak vypadal ráno, je určitě vidět na fotkách, protože Strejda Bohouš celý den fotil na plné koule. Čukův výstup velmi rychle zastínil další bod programu Dne Dětí: přicházeli Vladimíři se svým, jak jinak, třínedělním Vladimírkem v malinkaté přilbičce. Celý tatínek! Vzápětí se novopečení fotrové začali dohadovat a předhánět, kdo má „vychovanější“ dítě. Načež svorně nasedli k Tomíkovi Rádio do auta a docela brzy se vrátili s oslavovacím proviantem: masem, zeleninkou, ovocem, jak by nás byl regiment. Pak většina z nás čistila, krájela, míchala, ohnišťovala, grilovala. Teda, zase se to ohromně povedlo. Salátek, masíčko, šašličky, dobrůtky veliké.A to neskutečné množství se zase snědlo! Na poslední chvíli nám přišel na pomoc i sám prezident v bílém kvádru, uvolnivší se z nějaké svatby, a jehož zase brzy odtáhl jeho věrný pes Bil. Jenže zádrhel: do našich plných břich se už nevešlo skoro žádné pivo!

Myslím, že Zuzka byla ráda, že se oslava DD příliš neprotáhla, a se slovy: „To z vás mám radost!“ nám na ráno uvařila vynikající vývar z kostí, které zbyly z přípravy.

Naši oslavenci Kozetka, Vladimírek i Orbitek pak prožili svou první noc na Rance. Balouni se tak na poslední chvíli rozhodli, Vladimíři zapomněli klíč od svého krásně uklizeného karavanu v Praze a Orbitek proto, že je tam prostě doma.

V neděli ráno pršelo asi až do 10 hodin, takže jsme ve Skleníku pokračovali v hodech – polévky, palačinky, míchaná vejce, do toho houpání, prdíky, uspávání miminek, ode dneška normální skleníkový život. Ještě to chtělo prezidenťátko.

Déšť se nám s Gekem hodil( neměli jsme ty padáky), ale kluci mě usadili: buď pojedeš s Gekem v dešti na motorce nebo s jednookým Čukem v autě. Vyber si! Nakonec v neděli odpoledne polítal Bohouš s německým kámošem, ale to vím už jen z doslechu. Dospěle se chovali jen Lukáš s Čukem, kteří se nám všem starali o rozbitý stožár k východnímu pytli. Děkujeme!

Taže poučení pro všechny, kteří nebyli: KDYŽ DEN DĚTÍ, TAK JEDINĚ NA RANĚ!!!

P.S.  a e i o u, i e a uu, u, a e i o u , i e a uu, u, nech mě bejt ty úchyle, můj táta dělá…