Vánoční besídka

No tak na tu jsme se celá ranská partička ohromně těšili. Rezervace u Zuzky na pokojích Skleníku plně obsazené, Iveta s Terezkou přerušily zimní stáž v Krkonoších na horském hotelu a dorazily, tak jako po celý tento rok, s pomocí Zuzce s přípravami štědrobesídkové večeře apod. V pátek večír nazdobily stromek, abychom všichni co se zúčastnili mohli kam dávat své dárky pro ostatní. Vstupenkou na tuto besídku bylo přinést alespoň jeden dárek, který se potom v průběhu večera losoval. Podle předpovědi počasí na tento víkend mělo foukat silně, být zima a občas padat sníh. Tím pádem padla starost s nošením báglů což ovšem stejně nikomu, zcela výjimečně, ani nevadilo.

Scházet jsme se začali těsně po dvanácté v sobotu. Já přišel mezi těmi prvními toho dne, ovšem úplně první jsem tedy nebyl. Lukáš už seděl za stolem a zjevně odpařoval zásoby energie z pátečního večera společně se Zuzkou, Petrem, Ivetou, Terezkou a několika dalšími piloty s ranského letiště. Byl také trošku přistřižen na hlavě, ovšem ruka kadeřníka zjevně nebyla příliš pevná. Pramálo si z toho dělal a hned jsme si dali pivínko, protože letošního roku bylo vytříbené chuti a já se na něj těšil.

Postupně začali dorážet další a další. Martin, řečený Baloun, který to dal zrovna nedávno dohromady s Becherovkou, řečenou Korytnačkou, znalí poměrů vědí proč, jak slíbil tak udělal a za řinkotu asi pěti kastrólů, několika nákupních tašek se sklenicemi a různými chuťovčičkami se vrhnul kolem barového pultu rovnou do lednice a špajzu za vydatné pomoci Fialky. Cílem byla svíčková na nedělní stůl, knedlíček houskový, masíčko naložené no a samozřejmně brusinky, to všechno včetně příprav si za své vzal právě Baloun. Byl to jeho nápad a všichni jsme se na to těšili páč jeho kuchařský věhlas už dosáhl i ranského teritoria. Pečená kachnička, zelí několika druhů z nedávné doby nedělního poledna ranského Skleníku hovořilo jasnými argumenty. Nebyl ovšem sám, který se o dobroty staral. Míra Čermák přinesl několik bábovek obřích rozměrů bohatě zdobené mandlemi vlastními rukami pečené, Fialka také bábovku jiného druhu ovšem také provázenou skvělou chutí, Navigátor přinesl dort vlastní ženou pečený, po kterém se začudilo jako s Poletuchova trabanta.

Dorazilo opravdu hodně lidí paraglajďáckého světa, jejich známých, přátel apod. Kdo mi tam ovšem chyběl, byl Poletucha Posedloň s rodinkou. On totiž dal valé životu v nouzi a dal se na cestu honby za materiálními požitky. Skončil práci v elektrárně a dal se na cestu profesionálního vojáka. No a jak už to na vojně bývá, tam nikdy nikoho žádné vánoce nezajímaly, prdli mu tam službu a on, tím pádem i my ostrouhali. Tak aspoň udržoval spojení s Bohoušem, aby byl stále v obraze. S postupující večerní a noční dobou ovšem Bohouš pod velkým tlakem energie okolí upadl pod obraz a spojení bylo přerušeno.

Ale abych nepředbíhal. Zlatým bodem sobotního večera byla samozřejmně štedrobesídková večeře, kde si každý mohl k bramborovému salátu, který připravila Zuzka, dát ze tří druhů masa. Smažený řízek z vepře, z kuřete anebo z kapra. No a když jsme se všichni nadlábli tak se řízení dalšího programu ujala Zuzka a pevnou rukou moderátora večera řídila losování dárků z pod stromku. Fantazie obdarovatelů nebrala hranic a tak se užilo opravdu srandy až až. A dokonce si nikdo nevylosoval dárek, který sám připravil a pod stromek dal. A to bylo největší kouzlo sobotního večera.

Nedělní ráno bylo ve znamení pozdního probouzení. Vítr nijak nezeslábl, dunělo jako prase, a tak nikoho ani nenapadlo se slovíčkem zmínit o létání. Hovořilo se převážně jenom o tom, co nám Baloun na nedělní oběd připravil. Od děvčat jsem sice zjistil, že Baloun si stěžoval na to, jak se mu to nepovedlo a raději před prostíráním opustil Skleník za účelem nedělní procházky na čerstvém vzduchu a podařilo se mu sebou stáhnout i několik dalších. Jeho obavy však vůbec nebyly na místě, osobně to hodnotím jako přehnané sebetrýznění, páč takovou dobrotu jakou nám připravil jsem už dlouho nejedl. A to patřím mezi vyznavače českých smetanových omáček. No vono to nakonec dopadlo tak, že než se vrátili z procházky tak už na ně nezbylo. Ivetka se sděšením v očích s poslední porcí svíčkové v rukách zvolala „ježíši voni se ještě nevrátili z kopce, to si to tedy od Balouna slíznem“.

No právě jsem si přečetl co jsem napsal a zjistil, že to je příběh ani ne tak pro stránky paraglajďáckého serveru, ale spíše propagace českého kuchařského umění. Ale na druhé straně, páč se jedná o umění pilotů a pilotek paraglidingu, ukazuje to na všestrannost, kterou jsme obdarování. Život je totiž pestrá mozaika dovedností, kterými když se umíme navzájem obdarovat, stává se krásným a smysluplným. A tak vám všem co nás navštěvujete a čtete přeji nádherné svátky vánoční, plno radosti pod stromkem a mnoho úspěchů v novém roce nejenom v paraglidingu.