Pálení čarodějnic na Rané

Těsně před desátou ranní v sobotu jsem odbočoval na polní cestu vedoucí ke Skleníku. Po obloze už drandily padáky prdilové, a na poli koukám Gek obchází svoji krosnu vlastní konstrukce. Áaa kluci vytáhli motory, říkám si a po pozorném zkoumání jsem zjistil, že na obloze ještě zůstali Kantor a k mému překvapení i Strejda Bohouš se svým čtyřlistým Tempestem. Přirazil jsem k Jezevcovu karavanu na základě jeho uctivého dovolení, pozdravil se s ním a koukali na kluky jak si to užívají. Zejména Bohouš měl zjevnou a okázalou radost a několikrát nás „strašil“ nízkými průlety nad parkovištěm. Já v klídku šel pak do Skleníku, dal Zuzce nějaké časopisy a šel na čumendo zpátky. Vůbec nic mě nenapadlo, Bohouš ještě několikrát provedl „low pass“ nad Skleníkem a pak šel na přistání páč mu došel benzín. Kantor létal s motorovým tandemem a jako pasažéra měl Fialku. Já s Jezevcem kecal u jeho karavanu a když Bohouš přijel z pole křičel na mě „Skřivane fotils mě?“ V ten moment mě polilo horko, pípnul jsem, že ne, a to jste měli slyšet jakou jsem sklidil. „Jseš paparazzi na hovno“ křiknul na závěr a uraženě odjel pro Geka na pole pomoct mu s krosnou. On totiž tu krosnu oprášil po pěti letech a to si zasloužilo záznam do kroniky. A v tomto duchu začal můj čarodějnický víkend na Rané.

Bylo slunečno a foukal slabý až mírný JV vítr, který lehce posiloval. Tak jsme společně vyrazili na kopec. Nahoru jsme došli kolem dvanácté a už byl pořádnej pařák. Jezevec jako jediný se svojí kurzistkou vyšel až nahoru na svoji oblíbenou startovačku, my ostatní zůstali níže a začali se připravovat. Pokukuju po Jezevcovi jak se připravuje, padák měl ležet na rohoži, šňůry dolů vedle sebe, stál zády ke svému Fénixu a vrtal se v přístrojích na půltíku. Najednou z ničehož nic přišel stoupák, popadl jeho padák, pěkně plynule ho vznesl nad Jezevce, šňůry s popruhama z něj visely a když měl výšku asi 20m nad Jezevcem, který na to koukal s otevřeným „hledím“, padák se několikrát otočil kolem svislé osy, ještě více nastoupal, vypadl ze stoupáku a šel na přistání. Když se blížil zpět ke hřebení, přišel další fuk a Jezevec ze sebe vyrazil „do šípků néééeeee“. Áale kdepák padák, ten se zanořil krásným a plavným pádem přesně doprostředka šípků pod vrcholem. A já? Jsem blbec, páč jsem se probral až když mě kluci pobízeli a než jsem stačil vyndat foťák, ten než se zinicializoval, bylo po všem. To bylo moje druhé selhání toho dne jako paparazzi, páč jindy tam chodím s foťákem a fotím kdejakou nechci říct ani co :-( jak je to sprostý. No a tak jsme s Česťou a kurzistkou aspoň pomohli Jezevcovi ten jeho samolet vyprostit ze šípků a já udělal symbolické foto, aby se neřeklo. Fakt mě to mrzí, páč to mohla bejt fotka roku, o tom jsem přesvědčenej.

Začaly chodit interválky, Jezevec už byl zase ready, šňůry rozmotány, přikurtoval se a začal slídit svoje flérky pod kopcem. Poletucha už měl taky „rájec jedna“, seděl a pozoroval. Jezevec jako první to šel zkusit, Poletucha, hyena skvrnitá, šel přes kopírák. Nevypadalo to dobře, tak Poletucha přistál na kopci. Ne tak Jezevec. Ten to propichoval kde se dalo a zatraceně hnil. Najednou se objevil už poměrně nízko někde nad Skleníkem, z našeho pohledu, a našel tam slabej stoupák. Pečlivě ho ustředil a začal pomalinku stoupat. Po dlouhé a vytrvalé práci se dostal na odletovou výšku a mazal směrem na Lovosice. Nakonec z toho bylo 30 km. Má tu Ranou Jezevec zkrátka načtenou.

Tady dole zatím pořád jenom občasné interválky se starty a přistáními na kopci. Nic významného až do asi kolem 14:15hod. Pak přišla první termická panika. Z této odletělo hodně pilotů, ze kterých nejdál se dostal náš pan prezident, který to dal až na Krupku. Ale ostatní to vyplivlo už po asi 10km a někteří se vrátili.  Pak přišlo ještě jedno poměrně vydatné období okolo 15:30 ze kterého se létalo až do podvečera. Pak to lehce lehlo, no a v 18:30 se začal probouzet pasátek, ve kterém se létalo až do západu. Mezitím už se rozhořela hranice s čarodějnicí a začalo se připravovat večerní rožnění. Kluci se vrátili z přeletů, zasedla sportovní komise a začalo přeměřování výkonů. Úředně vše stvrdil a posvětil Maskáč a pak už jsme se oddali ohníčku, opejkání, rožnění, pití a kecání jako vždy, zkrátka všichni se ohromně bavili.

Na neděli ráno měli kluci zase domluvený krosny. Zbyněk chystal premiéru svojí tříkolky. A málem jsem to zase prošvihl. Fakt jsem neměl dobrej víkend. Premiéra dopadla dobře, bylo zajímavé sledovat Zbyňka při předletovce a pak při startu. Pár metrů stačilo na vzlet. Mezitím Gek zjistil u své krosny chybu na čerpání paliva či čeho, kvůli čemu v sobotu musel hned po startu na pole, páč mu zdechl motor. Pořádně krosnu protočil na zemi, aby měl jistotu. Skončil úplně stejně jako předešlý den, akorát letěl o nějakou tu minutu déle. Zkrátka po té zimě to měl nějaký ucpaný. Kantor už mezitím drandil s Fialkou po okolí. Bohouš zjistil, že má proraženou nádrž, takže moje repete se nekonalo, což mě neskutečně mrzí.

Nastal opravdu dusnej horkej den. Kluci postupně přistáli, Zbyněk předvedl vzorné přistání s tříkolkou. Oblíkli jsme bágly a vyrazili nahoru. Ale kdepak, tento den přeletům nepřál. Bylo hnusné vedro, jenom někteří z nás zkusili cosik před kopcem, ale nic z toho nebylo. Dokonce i Poletucha pověstný svojí vytalitou nakonec utekl z kopce skluzem dolů. Je to jediný člen ranského týmu, který má přezdívku celým jménem. Poletucha Posedloň, páč stejně za nějakou dobu už zase lákal „pojďte nahoru“ pořád dokola. Nezmar jeden. V podvečer se vítr otočil a foukalo od SZ až S a vydatně posilovalo. Bylo z toho svahování v osmičce, která však se setměním povolila.  Jezevcovo kurzíci, či kurzice :-) dali tedy půlhodinku tréninku.

Suma sumárum parádní víkend, čarodějnice jsme upálili a dokonale prooslavili, přelety se také konaly, jenom ten teplotní skok byl tak prudký, že někteří z nás to „těžce“ nesli. Tím myslím hlavně sebe, páč tu sobotu jsem byl fakt přehřátej a neměl jsem vůbec chuť se o cokoli snažit. Však není všem pohárovejm dnům konec ;-)