První novoroční sletíky

Sobota 15. 1. slibovala pěkné polojasno a nadějný SZ vítr. Ráno proběhla předběžná příprava po mobilech kdy Gek prohlásil, že po zkušenostech z minulého týdne už nikomu nevěří, a že přijede okolo 12:00 a vezme sebou „berličky“ :-) Já jsem věřil v lepší podmínky a mazal jsem na jedenáctou rovnou na západní přistávačku. Po příjezdu jsem registroval Navigátora jak pilně trénoval startíky na přistávačce. Divil jsem se, že už není nahoře páč podle domluvy to vapadalo na dost velký absťáček. Ale komu by se chtělo samotnému. Hned po zaparkování už brumlal na příjezdové cestě Bohoušův „medvěd“. Počkal jsem na něj, předal mu Infomapu ČR, kterou jsem měl od něj půjčenou a s omluvou, že už musím nemoha se dočkat, mydlil jsem nahoru. „Jen běž, já stejně chodím pomalu“ pravil Bohouš a tak jsem hodil bágl na záda a mazal. Po cestě jsem nabral Navigátora, který už mezitím stačil zabalit a společně jsme si to štrádovali nahoru.

Někteří kluci co tam už byli, poletovali v Poletuchovém stylu – start, jedna doleva, jedna doprava a přistát na kopec. Většina ovšem sletěla. Bylo krásně, skutečně foukal SZ, ale málo a bylo tak asi 3-4/8 oblačnosti. Občasné bublinky byly také vidět. Ale jako už hodně krát v minulosti, pomalu a nenápadně se to začalo dekovat. To snad néééé, říkam si, potřebuju obnovit podmínky a sletík je málo. Sakroval jsem po celou dobu vejšlapu a hnalo mě to nahoru.

Vyfuněl jsem nahoru a hned začal vybalovat. Jehuda tam měl nějaké kurzíky, přivítali jsme se po „roce“, lehce pokecali a už jsem byl přikurtovanej. POZDĚ. Deka byla čím dál větší a perspektivy nevábné. Slunce zmizlo úplně a bylo po bublinách. Dorazil Navigátor, za ním Bohouš a na cestě bylo vidět přijíždět auto Čuka a Geka. Shodil jsem sedák a přidal se do kroužku. Nakonec dorazilo asi 30 pilotů. Kluci Antoníci, beskydská klička se Štěpánem a jeho Intoxem, Dobra přijel sám, Pepa „Nos“, který nadával hned jak se objevil nahoře. Ani jsem se mu nedivil, a také Zbyněk „Flyky“ s Milanem Eiblem. A mnoho dalších, se kterými se známe od vidění na kopcích. Dokonce i Vladimírek, který nejdříve testoval mobilem Poletuchu a ten samozřejmně jak jinak – „jen přijeď bude to dobrý“ :-)

Zadekovalo se to skoro úplně a vítr začal pofukovat od SV, tedy po kose. Zpočátku to vypadalo, že to odejde, ale nakonec to neudělalo nic a my tam zůstali bez podpory větru. Za chvilku šlo už jenom o to, jak se dostat dolů. Konalo se několik nezdařených pokusů o odlet z jámy lvové, které skončily v keříčku přítele „Šípka“. Kantor láteřil, páč si vzal starého Exakta, že jako co by si špinil milovaného Brontíka. Nakonec odstartoval v pohodě a křiknul „pojďte do hospady počkám na vás“. A tak jsme postupně startovali na berana a běželi jak raněné laně. Dokonce i Gek, pověstný svými extra-ekonomickými starty, kdy opravdu energií neplýtvá pravil, že „i já musel udělat několik dost rychlých kroků za sebou“ :-)

Dole po přistání jsme zabalili, poblahopřáli si navzájem k prvním sletíkům letošního roku a Gek ještě vytáhl „berličky“, rádiem řízené a předvedl nám hezkou akrobačku se svým velmi pěkným modýlkem. A startovalo se do Ponorky. Tam dorazil i mezinárodní pilot ranského poháru Jan Lenke se svojí mladou rodinkou. Pojedli popili a pokecali, dokonce i na plánování našeho výletu do Itálie došlo, kdy si Kantor musel udělat důkladný itinerář na cestu :-) No a samozřejmně, Mirka „Ponorková“ měla narozky a tak i na šampíčko došlo.

Neděle, to bylo děsný. Už na 15km dálnice za Ruzyní začala mlha, která houstla tím více, čím blíže bylo u Raný. A přestože byl obecně nádherný den, pro nás bylo zase hospodno. Ani v okolí to nebylo lepší a tak jsme se po jídle ve vsi okolo 15:00 rozešli domů. Kruci písek leden!