Věrozvěsti na Rané

Počasí mělo stát za „hodně vulgární slovo“, jakž takž mělo být akorát v neděli a ve středu. Sobotu jsem tím pádem vypustil a dělal resty, na které se nedostalo jindy o víkendech, které trávím poletováním. Ovšem jakmile jsem přijel v nedělní slunné ráno, hned mě přivítali s otázkou na rtech „kde si byl, včera tu slavil narozky Zbynďa s Jiřinou“. K mé veliké škodě jsem se nemohl účastnit a tak jsem v rychlosti popřál oběma tuhé zdraví a pevné kosti.

Druhé překvapení, které mě čekalo bylo velmi příjemné. Zbynďa jako oslavenec vlastně přinesl dárek mně. Ono totiž vypracoval jsem mapu širokého okolí Rané pro Ranský pohár v měřítku 1:50000 skenováním asi šesti turistických map a montováním na počítači a když to bylo po úporné práci hotovo, Zbynďa nezávazně přislíbil pokus o vytištění u nich v tiskárně kde dělá. Trvalo to celkem dlouho páč přemlouvací kampaň byla velmi obtížná, ale dílo se nakonec podařilo. V neděli ráno mi předali s šibalským úsměvem na rtech rouru dlouhou přes dva metry a já už tušil. Vytáhl jsem mapu z roury, Zuzka musela uklidit asi tři stoly ve Skleníku abychom se mohli kochat. Mapa se fakt povedla dokonale vytisknout za což patří nezměrné díky Zbyňkovo přemlouvací kampani. A navíc nechal ji zalaminovat. Teď už zbývá koupit tak velkou hobru, nalepit ji a pověsit ve Skleníku. Už se na to těším.

Blížilo se poledne, slunce už začalo přidávat na teplotě, ale nevypadalo to na nějaké závratné termické podmínky. A tak jsme se vydali na start alespoň to zkusit. Zpočátku foukal JV, chvílema okolo 3m/s :-) Ale pomalu se začal stáčet na JZ. Čekalo se na nejvhodnější interval, a už z nudy kluci na Jezevce, který čekal pod kótou, pokřikovali „už je to tam leť, dělej nebo to prokaučuješ“. Srandičky, srandičky Poletucho, Jezevec nedbal, ale pak do toho skočil. Pigloval kolem kopce, těžce a pracně se zvedal. Po pár výškových stovkách to Poletucha nevydržel a skočil do toho zkusit to před kopcem. On totiž Jezevec jakmile dosáhl pětistovku pak už to stoupalo plynule, jak sám říkal pak „i čtyřkou nahoru“. Poletucha pod nim, pod úrovní startu se zachytil drápkem o takový termický omyl, ale pomohl mu velice. Vydrápal se nad kopec a řval „poď Bohouši frčím trojkou nahoru“. Bohouš znervózněl páč na startu bylo prd, ani nedejchlo a on se bál, že vyhnije už podruhé toho dne. Pak zase že má překroucený ucho, v podstatě si pořád vymejšlel důvody jak nevyhnít :-) To bylo samý „jéžišmarjá, jéžišmarjá, podívejte co to dělá“. No po pravdě, nikomu se nechtělo vyhnít a takové štěstí jako měl Poletucha my mít nemuseli. No nakonec Poletucha zaletěl až do Lhoty pod Džbánem což je 21km. Jezevec to zkoušel na druhou stranu, ale nedostal se pro rozpady daleko tak se vrátil a přistál na svém políčku.

Mezitím se vítr úplně otočil na druhou stranu, nejspíše asi proto, že Zuzka se vydala také polétat :-) což byla událost, vidět ji na startu s padákem. Také jsme si toho opravdu užili, ona myslím taky. Dopadlo to tak, že Martin „Baloun“ za děsnýho nadávání opravdu od plic a nahlas to popadl, přenesl na druhou stranu a pak jsme postupně všichni v krátkých intervalech odstartovali a průletem sedlem to dali k motokrosu. Baloun měl ten den takovou smůlu, že nedal ani to sedlo, přistál tam, zabalil a sešel to pěšky.

Další dny pršelo, jedině středa vypadala jakž takž. Nedoufal jsem vůbec, ale alespoň svítilo slunce. Vůbec se mi nechtělo na Ranou jet, po dešti, bláto a žádný vítr. Nakonec mě kluci přemluvili. Tak jsem jel, páč jak Navigátor říkal „lepší než mudrovat doma, bude mudrovat na Rané“. Pro mě osobně ten den jak začal, tak i skončil. Nechtělo se ti – tu máš. Toho dne SZ vítr, tři stoupáky a pěkné. Poletucha s Karlem to dali někam k Lovosicům. Další se vrátili. Jinak žádná velká sranda nebyla, leželi jsme tam jak mrtvé vrány a čekali co se stane a zdali. Mně osobně se stala nepříjemnost, zkrátka nebyl jsem vpuštěn do stoupáku pod Karla, musel jsem razantně uhnout a než jsem to otočil podruhé bylo to fuč a já skončil pod kopcem. Nerozdejchal jsem to ještě do teď, páč dvacka by mě potěšila, měl bych Bohouše na lopatě a stejně dýl jak hoďku a půl v sedačce nevydržím. Ani jsem to nebalil, hodil květák přes  rameno a šel nahoru. Vítr se začal měnit a začala přebíhaná. Nakonec ještě Malin s Jezevcem zachytili poslední stoupák toho dne z jižního startu a pěkně polétali po okolí Rané.