Jak nám zase vyšly modely

Z obecného pohledu to vyšlo přesně. Na sobotu bylo plánováno zrána ubývání oblačnosti a trošku silnější vítr, který v průběhu dne měl lehce slábnout. A tak jsem si ráno na sebe vzal triko s krátkým a kraťasy, naložil auto a mazal do Skleníku. Už po cestě bylo jasné, že sice oblačnost ubývá, už bylo nádherně, ale vítr nebyl vítr, nýbrž vichr, a navíc ledovec. Jakmile jsem dorazil vedle Jezevcova karavanu, vylezl jsem ven z auta, zimou se mi naježily všechny chlupy na těle. Nedalo se nic dělat, na nedbalky to nebylo, musel jsem do teplejch kaťat. Jezevec se smál, hubu od ucha k uchu a poučil mě, že modely jsou dobrá věc, ale vážně je brát je opravdu ještě dost brzo. Chvilku jsme pokecali venku a pak jsem drandil do Skleníku na poradu s prezidentem o všem co se našeho klubu týče. Měl jsem nachystáno pár výtisků vzorů našeho loga LKR ke schválení obecnou veřejností, ovšem veřejnost se nesešla v hojném počtu a tak jsme to odložili na někdy příště.

Po celý den dunělo jako prase silou 12m/s od SZ. Lítali pouze rogalisti a celkem vydatně si to užívali. Až navečer, dost pozdní, to povolilo tak, že mohli nastoupit i paraklouzáky a povozit se do západu slunce. Jednalo se pouze o dva nadšence, Vendíse Prcavku a Zmatenýho Zdeňka. Ostatním už se vlastně ani nechtělo. Ona totiž Veronika se stala oficiální čerstvou pilotkou s právě čerstvě zakoupeným padákem ve velmi zajímavé a zatím unikátní kamufláži. Rozhodně bude k poznání od ostatních podle barevné kombinace daleko více než podle typu. No a tak měla v plánu to v podvečer prooslavit pro štěstí. A tak se i stalo. A musím už teď s předstihem dodat, že to prooslavení bylo na místě a ještě, že se tak stalo. Ale o tom za pár řádků ;-)

Ještě taková malá vsuvka pro zasmání. Jak jsme dopoledne kecali ve Skleníku o klubových věcech, přišla řeč i na e-mailové adresy členů klubu. Když jsme zkoumali jakouto adresu má věčně nezaměstnaný a o podpoře žijící Karel Ott zjistilo se, že před zavináčem za nímž následuje doména.cz si dal jméno „povaleč“. Jakmile to Gek zjistil poznamenal: „To by mě zajímalo jak s takovýmto e-mailem schání práci“ :-)

Neděle to už bylo jiné kafe. Podle modelů to vycházelo na pařák s proměnlivým až slabým větrem od severu. No v podstatě ta neděle vyšla. Plechová obloha, zrána bezvětří nebo spíše variabl. Gek tedy vytáhl berličky, pochlubil se novým stříďákem, a že ho zalítne. Mydlil akrobačku nad parkovištěm ale tak vydatně, že při vybírání manévru kolem pouliční lampy, taková malá frajeřinka, mu to nevyšlo asi o pár centimetrů a flákl to křídlem do ní. Model padnul na zem jak moucha po ráně plácačkou a Gek za stálého nadávání s výhružnou intenzitou sama sobě mazal k lampě na rekognoskaci škod. Ulevilo se mu, páč zjistil, že povolilo jenom dříví, to nejdražší vydrželo :-)

Začalo se lehce rozfoukávat, tak po poradě jsme okolo půl jedenácté vyrazili na kopec. No bylo to takové rozpačité. Chvilku to chodilo, chvilku zase ne. Poletuchovi se podařilo vystoupat poměrně dost vysoko, ale nakonec se nikam nevydal, vyšlo mu, že to není perspektivní. Byly to takové občasné výdechy, které způsobovaly na kopci celkem obvyklou termickou paniku, ale záhy to přestalo nosit, takže nastával zase opačný jev, a to přistávací panika na kopec. Ovšem ty užitečné interválky se prodlužovaly a tak v tuto dobu nastoupila na start i Veronika se svým čerstvým Avisem nepřehlédnutelné kamufláže. Pozoroval jsem ji a při tom mě napadlo, ty seš holka neohrožená, vrtíš hned stoupáčky štando pére, vydal jsem se tedy k Jezevcovi, jejímu kaučovi, toto svoje uznání mu říci. Nedošel jsem, Veronika se mezitím při točení dostala na okraj poměrně slibného stoupáku a pak řach. Masivně zaklapla náběžka, pootočilo to s ní, následovalo dofouknutí doprovázené masivním hlukem. Vyjela z toho vzorně bez zmatků, ale přeci jenom to s ní pohlo a tak to dala na přistání. Jezevec pak hrdě poznamenal, že těch dvacet ajnklapů na Javoráči k něčemu přeci jenom bylo. Ještě, že to den před tímto stihla prooslavit u Jezevcovo karavanu, páč znáte to, jeden nikdy neví…

Postupně se vítr začal stáčet ze severu až SV a začal sílit. V podvečer už to nebylo použitelné a tak jsme se vydali na poletové rozbory do Ponorky a do Skleníku. Takže z obecného pohledu model vyšel, avšak pro létání už to bylo jenom v neděli a to stejně pouze jenom krátké odpoledne. Ještě taková douška: na kopci s námi byl i Malin. Pozoroval cvrkot, připravil se v dobré víře k letu, sednul na zadek a vyčkával. Jak to bylo pořád divné až divnější začal láteřit, že se na to měl vybodnout a jet raději na kolo. Pak nakonec prohlásil, že to odstartuje, obletí kopec kolem východní boule a sedne na motokrose. A jak řekl také udělal. Chvilku bojoval před severní stranou, nakonec to loupnul kolem východní boule nad Skleník, zkusil to nad polem, a koukejme, něco se tam objevilo. Pomalinku trpělivě to vychytával až nakonec vychytal dvacítku. Gek pak poznamenal, že tolik lidí na kopci se v těchto podmínkách o něco bezúspěšně snaží a Malin, ostatně jako už několikrát v minulosti ukáže, že i tak to jde. Je to takovej brontosaurus, který má dva mozky. Jeden normální v hlavě a ten druhý, ptačí, bůh ví kde.