Ranský vejpek

Z hlediska teploty to byl opravdu náročný víkend. Sobota úplně bez mraků a už od rána vedro. Foukal JV vítr slabý až mírný. K polednímu se začaly objevovat termické poryvy, které slibovaly alespoň lehké povoženíčko. Na nějaký odlet to nebylo v těchto polohách ani náhodou. Šanci měly pouze vysoké hory nad 700 mnm. A tak jsme kolem poledne vyšlápli nahoru. Bylo nás málo, páč pár muselo ještě „rachotit“, další v tomto vedru jeli raději k vodě, někteří však vyjeli do Krkonoš. Nahoře jsme tedy zevlovali zprvu ve třech, já s Álou a Karlem. Chvílema to opravdu už fungovalo, ustrojili jsme se a honem rychle start, jinak se člověk usmah jak v remosce. V době našeho startu se dalších pár statečných vydalo do boje s vedrem ve víře, že se alespoň trochu polétá. No v podstatě se jednalo o prodloužené slety. Ani ti nejvytrvalejší v osobách Bohouše, Geka a Tomáše , kteří se pokoušeli o píchání termiky s přistáním na kopci to nakonec slítli a honem rychle do Skleníku na doplnění tekutin :-)

Maskáč po přistání zahlásil, že by to mohlo být mnohem lepší na Krupce. Po chvilce předběžných příprav se nakonec rekrutovala skupina a ve dvou autech vyrazili. Vrátili se v podvečer a skutečně potvrdili, že si polétali parádně, obzvláště Maskáč tam prý brousil okolo dvou hodin. Mezitím jsme ti co zůstali, připravili večerní a noční rožněníčko. Byly kotletky s legendárním Bohoušovo sůskem a další proprietky co k tomu patří. Okolo 17:30 najednou začal fungovat pasátek. Úprkem prk se vyrazilo na kopec a naskákali jsme tam jak žáby do rybníka. Bylo nás tolik, že i když se nejednalo o nějak divoké létání v bublající termice, adrenalínu jsme si nastřádali dost. Vyhýbání bylo komplikované a mnohdy doprovázené rikem útočících rytířů nebes :-) Po hodinových letech jsem si to pak u ohniště při rožněníčku všechno vyříkali a slíbili jsme si, že příště už to bude vychytaný ;-)

Neděle ovšem byla co do počasí ještě děsivější. Pařák už od časného rána. Dusno a slabý vítr od V-JV. Na létání to rozhodně nevypadalo. Přesto však nakonec někteří podporovali verzi o opakovaném létání na Krupce. Maskáč nejvíce a Poletucha, který tento víkend věnoval svatebním oslavám svého kamaráda, pořád volal pojeďte, pojeďte to bude dobrý. Nakonec se jedna skupina vydala autem Geka a Maskáče na Krupku. Já s Álou a Karlem jsme vyčkali na Rané s tím, co zavolají a pak uvidíme. A udělali jsme dobře. Když tam skupina dorazila, ukázalo se, že vítr fouká od severu a to je vpravdě opravdu blbé. Gek volal, jak dopadli, že počkají, dorazil Poletucha a Renata, udělali pamětní foto, jak Gek říkal „pro blbce na Krupce“ a pak skončili dole v parádní hospůdce a nacpali si vaška až k prasknutí :-)

Později se Karel s Álou rozhodli zkusit štěstí, páč chvílema to vypadalo, že to funguje. Kolem se začaly dělat kumuly v překotném vertikálním vývoji. Vydali se tedy v tom děsivým dusnu a parnu na ranský vrchol. Karel to zkusil, jednou přistál na rohoži, podruhé už dost pod ní. Nakonec to oba slítli a rychle do stínu Skleníku. Do bouřek to nakonec nedošlo, vítr se otočil přes východ na sever a bylo po všem. Dorazila skupina z Krupky a tak jsme ještě chvíli „odpočívali“ no a postupně nastal návrat ke svým domovům.