Dopolední idylka

Podle všech dostupnejch meteorologickejch on-line modelů, které jsem si našel, měl tento víkend perspektivu spíše nelétavo, ledaže bych vyrazil v sobotu ráno mnohem dříve než obvykle. Z rána k polednímu mělo foukat optimálně od JV, po poledni zdechlina a potom přesun větru k západu přes jih s postupným zesilováním. Nu což, řekl jsem si, zkusím to, minulý týden bylo hnusně a tak jsem se celkem těšil. Vyrazil jsem tedy z Prahy ještě před devátou.

Po svižné jízdě na prázných silnicích jsem na Ranou dorazil nějak po půl desáté. Pozdravil se s Jezevcem, mazal do Skleníku domluvit ubytování, ještě krátký rozhovor s Lukášem na téma jeho zranění zad po havárce na klouzáku a šupito štrádo na kopec než to zdechne. Ještě jsem se stačil zeptat Bohouše jestli pro mě přijede pokud někam doletím. Nechápavě odpověděl, že ano, ale to už jsem stál ve dveřích a mazal na kopec. Ještě jsem stihnul křiknout na Bohouše ať jde taky páč to bude zdechat, ale on nedbal.

Po obloze už rejdily padáky Bachaře, zmatenýho Zdendu a nějakej růžovej Trabant (pro neinformované se jedná o padáky s velkým  černým „S“ uprostřed na spodním potahu, znalci vědí, že se jedná o poslední nový image padáků SKY. A proč trabant? Zkuste se podívat někde na zaparkovaného Trabanta a jeho logo :-). Padáky Jezevcovo kurzíků a kurzic už byly po přistání a chystaly se na další rundu. Hned jak jsem dorazil nahoru, rychle ustrojit a za chvilku už jsem si to užíval. Nebylo to sice na odlet, ale pohodička na poblbnutí s dostupy do 100m nad kopec. Zkrátka taková malá dopolední idylka. Koukám pod sebe a vidím, prezident se probudil po bujaré noci a štrádoval si to k lomu na start. To ještě jakž takž fungovalo, odstartoval a přidal se k nám. A tak jsme tam létali v pěti asi hodinu. Mezitím Bohouš nevydržel a spolu s Jezevcem se vydali taky na start k lomu, ale ouvej, už to odcházelo. Předpovědní model prokazoval mimořádnou kvalitu, blížila se dvanáctá. Prezident ještě zachytil nějaký stoupák před kopcem, který ho dostal na přistání na kopci. Já už měl dost, v rámci možností spokojenej jsem to protáhl nad přistávačku, Bachař i s Trabantem se připojili a společně jsme přistáli na louce pod Skleníkem. To ještě Bohouš s Jezevcem zevlovali u lomu, nakonec museli s květákem výš, aby to aspoň dalo na start. Nakonec polétali také. Před dvanáctou zavál poslední ranský výdech a s tím si to ještě nějakou dobu užili. Slunce pralo jako blázen a nastal klid v povětří. Kluci přistáli, Jezevec ještě vyslal svoje kurzíky na poslední trénink a nastal čas na pokyd na lavicích u Skleníku. Lukáš nám povyprávěl svoji anabázi se zraněním zad a plic po havárce na klouzáku, o mostecké nemocnici, jací jsou to bastardi, jak se pak musel nechat převézt do Teplic, kde mu teprv zjistili, jaké to má vlastně zranění. Pneumotorax jedné plíce a přeražený páteřní obratel. Dostal speciální korzet a nesmí sedět, pouze stát a ležet. Naštěstí to bude bez následků, může chodit s tím korzíkem, je trochu pohublej, ale pohyblivej, jak vidno z přiložených snímků. Klikař jako blázen.

Předpokládal jsem podle modelů, že odpoledne se rozfouká zase a tak jsme kolem 15:00 vyrazili znova. No jo, rozfoukalo se, ale proti předpokladům z druhé strany a navíc bylo vidět, že se blíží voda. Nastal hromadný úprk, někteří sedlem a já se vydal kolem malé boule, pro všechny případy, páč jsem byl první a přeci jenom… člověk nikdá neví.

No a pak už jenom zábava. Pivko bylo mimořádné kvality tohoto víkendu, přijeli ještě další členovci našeho klubu z cyklistického setkáni někde na rakovnicku. Jednalo se o nějakou „šlapku“ pojmenovanou podle vesnice, ve které se startovalo. Najeli prý asi 60 km a ve Skleníku si nemohli ani sednout, ale néé, že by nebylo místo :-)

V neděli dulo podle předpokladů ze západu okolo 10 – 12 m/s. Na létaní to nebylo a tak jsme postupně vyráželi domů.