Větrný víkend
O sobotě i neděli mělo být krásně, ale byl předpovídán
silnější vítr od V-JV. Předpovědi se splnily, skutečně fakt foukalo 8
m/s s nárazy místy do 12 m/s. Rogalisti si rochňali, celý den jim to
krásně létalo. Dokonce i někteří padáčkáři polétali, jak sami říkali,
užívali jsme si to. Jezevec speciálně, ovšem ten dával pozor a vždy
věděl která bije. To naopak Bachař létal skutečně neohroženě a poměrně
dlouho se mu i dařilo. Po nějaké době, tak asi dvou hodinách, přišel
poněkud silnější „stoupák“, trochu to s ním zakymácelo, lehce
poklapalo, než si stačil všimnout byl za hranou a zpátky to už nešlo.
Co na plat, sklouzl podél hrany za kopec s tím, že přistane někde u
letiště. Ovšem než přistál vlétl do stoupáčku, tak že ho teda zkusí. A
zkoušel ho až do 1000 m nad kopec a nakonec z toho bylo 17km. Přistál
někde za Mostem. Byla to kombinace záfuku s přeletem, zkrátka náhoda.
Poletucha ten den neměl štěstí a velmi těžce nesl Bachařův první přelet
v Ranském poháru tohoto roku. Osobně jsem kladl odpor proti uznání jeho
přeletu páč ještě nezaplatil startovné. Zprvu si Bachař myslel, že
sranduju, ale já jsem zjevně dával najevo svůj vytříbený smysl pro
pravidla. Když viděl, že to sice vypadá jako sranda, ale myšleno je to
vážně, zvážněl tedy i Bachař, vyprsil na mě svoji mocnou hruď a já
pochopil, že sranda je sranda a tak by to mělo i zůstat. Vono mezi námi
se skutečně oplatí mít na své straně takové profese jako je ta
Bachařova. Člověk nikdy neví ;-) A tak se zrodil první přelet tohoto
roku v Ranském poháru.
To já s Navigátorem jsme uvažovali, že večer by to mohlo
trochu lehnout a tak jsme nechali padáky u lomu a šli do Skleníku na
polívku. Ostaní ani nedoufali a vzali sebou všechno. Udělali dobře,
bylo to pořád stejné a tak nakonec jsme museli pro ty padáky jít a
vrátit se zpět pěšky.
Neděle nebyla už tak větrná, alespoň ze začátku dne. Ti co
vyšli včas, pěkně polétali, fotky to jasně dokazují. Speciálně Zbyněk
si to dokonale užil a udělal pěkné fotky za letu. Ale přišlo 11:15hod.
A začalo tvrdě přidouvat. Ti co byli ve vzduchu už byli v pohodě. Na
zemi to bylo mnohem tvrdší. Zanadávali jsme jak zákon káže a už jsme
ani nečekali jako v sobotu, a šli rovnou dolů. Já sice odolával, páč
občas se našel slabší interval kdy se dalo jakž takž odstartovat, ale
nakonec jsem si netroufl. Bylo to nahodilé a nedalo se to vysledovat.
V průběhu dne už foukalo jako v sobotu a rogalisti měli zase
parádní den. Ale i v neděli se našli padáčkáři, kteří nedbali a touha
po létání překonávala u nich mez opatrnosti. Takovej Jarda Šembera
přijel v bujaré náladě do Skleníku, se všema se pozdravil, prásknul do
stolu, několikrát, a řval „tak jdem polétat a pak budeme pracovat“.
Vytřeštil jsem voči, páč o práci v tyto dny nechci slyšet ani slovo,
obzvláště v neděli. Měl totiž na mysli přípravu otvírání nebe na Rané.
Ale já myslím, že nebe se otevře i tak jako obyčejně, nebo ne? No
a když viděl, že jsem nezabral, sebral se a šel k lomu na start.
Nějakou dobu polétal a když chtěl už na přistání, trochu to přidalo a
on musel asi třičtvrtě hoďky svahovat nad motokrosem, než našel skulinu
mezi intervaly. Mezitím i někteří další požitkáři skončili u Milé :-)
A tak tento víkend byl pouze pro zdatné piloty, kterým spíše
vyhovují silnější podmínky pro ten správnej požitek z letu, a z jednoho
se zrodil i první přelet o délce 17km.
|
