Víkend oslav Č&Č

Pro ty kdo ještě nevědí, jedná se o Čuka a Česťu. Oslavovala se jejich významná jubilea. V sobotu z rána počasí ještě jakž takž, foukalo od jihu, ale slabě. Než jsem přijel stačila už sletět Ála, ale nějak se jí pochroumala klika od záložáku, tak raději po chvíli přistála a požádala Jezevce o servis na místě. Bylo kolem desáté, když začali přijíždět ostatní, jak Poletucha říká klucani, a než se to ještě deklo, nějak před jedenáctou jsme vyrazili na kopec o něco se pokusit. Než jsme to vyšlápli, vítr se postupně stáčel na západní směr. Takže starty se nakonec nekonaly na jižní stranu, ale na severní. A navíc to vůbec nefungovalo, tak jsme slítli na západní přistávačku. Zabalili fidlátka a kolem kopce jsme to dali pěšmo do Skleníku. Bylo už vedro nesnesitelné a tak se oslavenci domluvili s Ivetou a dali se v kuchyni do příprav masa na rožnění.

Okolo druhé odpolední přišla bouřka, poměrně vydatně sprchlo, ale nijak douho to netrvalo. Kolem čtvrté odpolední už byl zase pařák, vítr byl ze směru někde mezi jihem a JZ. Klucani se domluvili a šli ještě nahoru ve víře lepšího polétání než v poledne. Ale kdepak, jednalo se zase pouze o slety na motokros s pár zatáčkama těch, co měli alespoň trošku štěstí. Ti co už nahoru nešli, jako například já, jsme pokračovali v přípravách oslavného rožnění. Defacto bylo slunečné odpoledne, ale velmi dusno a vedro. Když jsme se konečně všichni sešli v podvečer, začalo obdarovávání již výše zmíněných Č&Č a byla u toho fakt sranda. Odehrávalo se to všechno venku a až později večer jsme se přemístili do Skleníku. Najednou kde se vzal tu se vzal, objevil se Milan ve dveřích Skleníku velmi spoře oblečen do Ivetina spodního prádla. Milanův chlupatej zadek s bílími spoďáry typu tanga s bílou štolbou z lehkého peří a náprsenkou z podobného materiálu, to byla vzkutku vražedná kombinace pro některé z nás. Kompletně nás odrovnal, ale vzal to jenom krátce páč se přeci jenom trochu styděl :-) No to víte, orientace je orientace, ale jako komické číslo to byla událost večera.

Oslavy se protáhly do časných ranních hodin. Stačil dorazit i prezident z francouzských „Anešic“, čímž oslavy nabraly novou dynamiku :-) Nad nedělním ránem pak lehce zkráplo, bylo oblačno a nevypadalo to nijak valně. Kolem desáté se postupně všichni probouzeli. Takovej Česťa si hrozně stěžoval. Říkal, že konečně vytáhl spacák, že se vyspí venku a ono začalo pršet. Tak to zase sbalil a mazal dospat do svýho natuningovanýho fiátka. Gek byl jeden z prvních aktivních toho dne a s berličkama s novým křídlem už drandil akrobačku nad loukou vedle parkoviště. U snídaně pak nastalo promítání všeho nafoceného z minulého dne a plánovalo se co dál. Řada už byla rozhodnuta odjet, páč kolem poledne bylo pořád zataženo. Já s Poletuchou jsme prohlédli meteomodely a přesvědčovali je, aby nejeli, že po druhé odpolední to už bude dobré. Na odjezd jsme dali limit 16:00. Ale kdepak, mnoho jich nedbalo a udělali hrubou chybu, když se rozloučili a jeli ke svým domovům. I Čuk a Gek o tom velmi vážně uvažovali. Lavírovali jsme společně s Poletuchou do nich až nakonec se nechali přesvědčit. To Maskáč už v tuto dobu měl za sebou svahování na severní straně v silnějším větru a ohromně si liboval. Tendence byla slábnoucí vítr a obloha se začala trhat. Bylo rozhodnuto. Sedli jsme do aut a jeli na druhou stranu zkusit štěstí.

A bylo to to nejlepší rozhodnutí za poslední dobu na Rané co jsme společně udělali. Kolem druhé už jsme byli na kopci a rozbalovali fidlátka. Chodily interválky zpočátku krátké, prezident si to zjevně užíval, byl ve velmi dobrém rozmaru a byl ho plný kopec :-) Pak ovšem se ty intervaly začaly prodlužovat a tak jsme do toho postupně skákali. Zrodily se neuvěřitelné podmínky, kdy výdechy okolního terénu nás posouvaly až do zhruba 250m nad kopec, pak vyhnívka až nad start a znova výdech, až trojkové stoupáky a kdo nestihl, přistál na kopci. No neskutečně jsme si užívali. Kolem 15:00 už to nosilo kam jste se podívali. Rovným letem nasadil Poletucha až na druhou stranu Ranského letiště bez ztráty výšky a zase zpět na přistání na kopci. Zkrátka jeden z mála dní, kdy kolem kopce létala skupina gramotných pilotů, takže žádný problém s přiblížením na přistání na kopci. Ideální podmínky pro trénink této disciplíny. Kolem 16:00 už jsme po jednom z posledních výdechů přistáli na kopci, sundali fidlátka v kroužku jsme probírali události minulé i ty současné. Osobně jsem si to ohromně užíval. Zkrátka bomba. Nebylo to sice na odlet, to né, nejvyššího dostupu se podařilo dosáhnout tuším prezidentovi, okolo 300m nad kopec, tam dostal trošku školení z krizovek, ovšem Jarda je zkušenej, naučenými postupy z toho vyklouzl, přiblížil se ke kopci a společně jsme vrtěli znova další výdech a pak zase na kopec k oddychu.

Kolem 16:30 už to sláblo, tak jsme domluvili poslední start, co kdyby náhodou to ještě jednou klaplo, a pak na přistání k autům a šup do Ponorky na poletový rozbor. Když jsme se kolem 18:00 rozcházeli u Ponorky, to už znova fungoval severní pasátek. Jako svíce tam stál jeden padáčkář a nějací rogalisté tam poletovali. V tuto dobu to bylo akorát pro ně. Byli to přesně ti co v tu dobu, kdy my jsme na kopci v kroužku srandovali, tak oni začali akorát montovat ty svoje fidlátka.

Takže suma sumárum, kdo nedbal našich společných nadějí s Poletuchou a jel domů kolem poledního, udělal ohromnou chybu, páč v době mezi 14:00 až 16:30 to bylo ideální pro paragling a kolem 18:00 přifoukl pasátek podmínky pro hanggliding. Polétali jsme zkrátka pěkně všichni. A o tom to je, ŽE?