Maškarní na Rané

a oficiální zakončení 7. ročníku Ranského poháru

Tak konec sezóny nakonec opravdu nastal. Vášně a závodnický entuziasmus pomalu utichají a nastává ta smutnější část paragliďáckého roku. Bude se více vyprávět a méně létat. Osobně mám rád obojí páč sranda k létání neodmyslitelně patří. Letošní rok byl na víkendové počasí rozhodně skoupější a i když se létaly pěkné výkony a čelo tabulky bylo velmi natěsno a drama bylo do posledního víkendu, je zaznamenáno méně výkonů.

No nicméně nenechali jsme se tím frustrovat a připravovali jsme zakončení tohoto letošního ročníku ve velkém stylu. Naplánovali jsme na tento sobotní den Maškarní létání na Rané a drakijádu pro děti. Zuzka měla připravené ceny pro nejlepší masku a mnoho dalších příjemností. Náš prezident si vzal do osobního rangu zodpovědností zařídit slavnostní poháry pro vítěze, letos to mělo být poprvé. A tedy řeknu vám když jsem to uviděl na stole ve Skleníku, tak skutečnost předčila moje očekávání. Takže máme velký putovní pohár, na kterém budou každý další ročník přibývat noví vítězové. Pak bylo šest menších pohárů pro vítěze v celkovém pořadí a v kategorii ženy. No a ještě jeden jako zvláštní cena pro nejdelší přelet. Opravdu nádhera a hlavně zkrátka má to glanc. Já jako již vždy v posledních letech vyrobil diplomy pro všechny co zapsali výkon do tabulky v těch samých kategoriích jako poháry. Další věcné ceny od našich sponzorů, no zkrátka ani to nemohli při oficiálním vyhlášení odnést :-)

No ale abych nepředbíhal. Na víkend vyšlo slunečné počasí, ale bohužel co se větru týče chtělo to obráceně páč v sobotu foukalo hodně a v neděli skoro vůbec. Ten nedělní vítr to chtělo na sobotní létání masek a to by byla opravdu ňamka, páč některé masky byly neskutečně krásné a bylo jich tentokrát více jak vloni, kdy se pořádal nultý ročník. Už při příjezdu na parkoviště ráno mě přivítal arabský petrolejový magnát v podání Laco Šimka. No je vidět, že jeho občasné cesty tímto směrem za rodinou nesou svá jablka. Masky se sjížděly pomalu, za to však vytrvale. Těžko vám mohu popsat co všechno jsem tam viděl, páč toho bylo opravdu dost. Prezident představoval zlého kouzelníka Rumburaka v tak dokonalém rouše, že to dětem, kterých se sešlo také dost dělalo opravdu pohádkovou atmosféru. Jenom to kouzlení mu nešlo ani s kabátem cestovatelem a ani s kouzelným prstenem. On totiž když si to roucho půjčoval, tak v tom chvatu si zapomněl přečíst manuál jak se co používá. Znáte to pravidlo „když všechno selže, přečti si manuál“, ale on ho ani nevyzvedl. Roztržitý pan prezident :-)

Najednou koukám jak arabský petrolejový magnát stojí stranou s dalším arabem, ale tento byl však zjevně bojově naladěn. Jeho výzbroj hovořila jasnou řečí a mně nezbylo než zvolat „okamžitě zkontrolovat okolí jestli tu není nějaká taška s podezřelým obsahem“. Najednou se objevila Šeherezáda v podání Markétky, kterou jsem zprvu nemohl poznat. Společnost obou arabů ji zjevně přišla vhod a cítila se v ní jako ryba ve vodě. Ovšem kdo mě tedy opravdu dostal tak byla Terezka, která představovala Červenou Karkulku, ale opravdu věrně, páč tak jak ona se umí stydět na povel to jsem ještě neviděl. Dokonce se mi to podařilo i zachytit na fotku. Nemohl jsem se vynadívat. Kdepak holky, loupat vočima a dělat vlny to mají vrozený :-)

Mnoho dalších krásných masek se tam v tuto sobotu sešlo a nemohu zmínit všechny, páč to by byl opravdu dlouhý článek, jenom ještě jednu, tu vítěznou. Byla to Verča v rouše syslím s tabulkou na krku „chraňte ranské sysly“. Byla to krásná maska a vtipná provokace, páč znám několik lítačů, kteří si právě při přistání na motokrose a těsném okolí vybrali právě místo se syslí dírou a kotník musel na dlouhou rekonvalescenci. Tak pro tyto to byla trystní vzpomínka.

V průběhu dopoledne přijeli hoši z TV Nova a udělali pár rozhovorů, hlavně rozhovor s kominíkem v podaní Radka Kadery, který vlastně přišel rovnou z práce :-) se jim velice líbil a celkem se za břicho popadali. Tak nevím zdali to odvysílají. Křoví jim dělal „Bachař“ jako Asterix ve velmi zdařilé masce se s padákem nad hlavou pral se silným větrem. Chudák jeho Fénix. Den byl krásný, hrála hudba v podání osvědčené skupiny CREAMONA, tančilo se a děti si to užívaly jako v pohádkové říši v tanečním reji s pohádkovými bytostmi. Bohoušovi jsem musel ještě oficiálně předat jeho zaslouženou výhru, basu plzní, za sázku, kterou jsme měli spolu uzavřenou.

Na večer jsme se pak všichni, včetně hudby, přemístili do sálu v Ponorce kde proběhlo vyhlášení vítězů a nejlepší masky. No a pak už se zapíjelo z putovního poháru, který oběhl sál a napájel šampaňským. Stačil jsem pak udělat ještě pár méně zdařilých snímků, u baru s Viktorem a Petrem ani nevím kolik slívovic a pak mi stihlo svitnout v hlavě „chlape musíš nebo netrefíš do stanu“. Trefil jsem, ale cesta byla opravdu trnitá páč levou nohu mám označkovanou šípkovým keřem :-) Tak prosím o shovívavost tady moje paměť končí.

V neděli bylo krásně slunečno také, avšak tentokráte vítr nefoukal. Dohromady byly snad dva nebo tři interválky co se dalo vystoupat nad kopec. Byl to den pro ty sťastnější z nás. My ostatní po tuhém boji pod úrovní startu se slabou termikou jsme jen tak lehce vyhnívali.

Závěrem bych rád poděkoval za celé vedení Leteckého klubu Raná a sportovní komisi pod vedením Maskáče všem našim sponzorům, firmě GRADIENT, JOJOWING, PEGAS a Letecké škole MISTRÁL Jardy Grulicha, za krásné ceny a podporu v celém letošním ročníku Ranského poháru. A na úplný konec VELIKÝ DÍK Zuzce Horákové jako správcové celého létacího areálu Raná a jejímu příteli Petrovi, který ji vydatně pomáhal celý rok. Bez jejich nadšení a lásky k létání bychom to těžko mohli pořádat.

Takže pardi a pardice, v příštím roce si to zase rozdáme, a ať máme lepší víkendové podmínky počasí než tomu bylo letos.