No nepobral jsem. Asi deset minut jsem letěl v klidné nule a pořád jsem věřil, že podmínky mi hrají do karet. Po deseti minutách to začalo pomalu hnít, nejdříve tak mezi jedničkou a dvojku dolů. Celkem jsem upaloval asi 43km podle GPS a s vyšlápnutým speedem na prvním schodu jsem drandil 51km. Ta nutná korekce snosu mě trochu brzdila, ale byl jsem spokojen. No dodrandil jsem až nad Bitozeves a cestou vůbec nic nepřišlo. Pořád klesákem někdy i 4,5 m/s. V Bitozevsi jsem tedy zabalil fidlátka, nikdo mi nebral telefony, tak jsem šel na průzkum svozu. U místní autobusové zastávky jsem narazil na randícího hocha s dvěma čičinama a vedle Citroen. No pro ně to byla událost: „Vy jste spadl z nebe?“ tázala se jedna. „A odkud skáčete, žádné letadlo tu neletělo, jak jste na tom poli přistál?“, skočila jí do toho druhá. No zkrátka se svozem nebyl žádný problém. S radostí mě svezli až ke Skleníku a já jim po cestě vyprávěl a vyprávěl. Poslouchali ani nedutali, a ta jedna měla tak vytřeštěný oči, že jsem si sám říkal, jestli to s tím povídáním nepřeháním :-) Bylo to bezvadný.

Karel mi pak dole vysvětloval kde jsem chyboval. Ono totiž když se to po těch osmistovkách začalo drobit našel ještě jeden stoupák, kterej ho dostal o dalších 500m výše. „Měl si jít za mnou a Bohouš by byl v prdeli“, říkal. Bohouš totiž když viděl, že jsem nasadil na odlet, pořád čumákoval a čekal co to se mnou udělá. Nakonec když viděl, že jsem začal hnít, dal se směrem nad elektrárnu, ale hnil taky. Až u elektrárny mu to něco dalo, co ho posunulo dál než já jsem doletěl v podstatě na dokluz. Uletěl asi 16km. Takže prozatím basu ohlídal, ale zbývá ještě několik víkendů, Bohoušku!

V tu samou dobu co se odehrával tento příběh nás tří, se dálo něco neméně zajímavého. Totiž Alča Becherovka, v tu dobu když jsem se zachraňoval a míjel vrchol Rané v trojkovém stoupáku, skočila do toho také jako žába do rybníka s ostatníma. Chvilku dokonce točila s náma. Pak někam zmizela. Až na zemi v podvečer jsem se dozvěděl, že odletěla taky. Je to kočka těsně po kurzu a létá bez vária páč všechny kačky dala do éra a ostatní výbavy. Na vário už nezbylo. Sama pak říkala „já vás viděla, ale nemohla jsem se k vám dodrápat, nešlo mi to“. Přesto odletěla taky 10km, asi s polovičním převýšením, než jsem měl já a bez vária. Jezevec, jako její instruktor, byl z toho unešenej a nijak to nezkrýval :-) Pěkný Álo.

No a druhá Alena, Fialka, to bylo taky k neuvěření. Jak ty podmínky byly trošku silnější, tak po jisté době létání toho už měla dost a chtěla přistát. No a páč to nešlo klasicky, dala uši. A představte si, že na těch uších v zoufalé snaze o přistání nakonec uletěla 4,5km dlouhý přelet. No je tohle možný? To bylo nějak po patnácté hodině, utrhlo se celé předpolí Rané i za Oblíkem, a jak Karel říkal „mohl sis v tuto dobu dělat co se ti zlíbilo“. Nedalo se vyhnít. Pořád totiž, od té doby co jsem nasadil na přelet,  hlídkoval nad Ranou pod mraky. Ten má výdrž.

Tak to byl fakt vydařený víkend, páč mnoha dalším se odletět podařilo taky, ale jejich příběhy jsem už nestačil pobrat. Tak Bohoušku, za týden si to rozdáme zase, jenom toho hluku kdybys už tolik nedělal, ty zamilovanej PARDE :-)