Velikonoce 2004

Bylo nakonec hlášeno celkem obstojné počasí. V sobotu ráno v Praze bylo ještě mračnavo, ale po cestě na Ranou se to vybíralo. Na Rané již bylo krásně a foukal mírný větřík od SZ. Po ranní zdravici ve Skleníku jsme na nic nečekali a šli se podívat, jak to vypadá z kopce dolů.

Chodilo to v intervalech jejichž perioda byla celkem dost dlouhá. Byl to den, kdo měl štěstí ten si užil. Ležení na kopci občas přerušil termický závan po kterém okamžitě nastala termická panika. Už jenom sledovat to, musela být pro nezaujaté turisty pěkná podívaná o několika dějstvích, při kterých se vždy něco zajímavého odehrálo. Pravidlem se stalo, že jakmile interval přestal, někteří, co se vešli, přistáli zpět na startu a ti ostatní dole pod kopcem. Odpoledne kolem patnácté už to vypadalo beznadějně. Ale na těch rovinách ten akumulátor fungoval dobře, jenom nás nechal čekat a zkoušel trpělivost. Vystihl jsem to jako jeden z prvních, skočil jsem tam, akorát to přicházelo. Zatraceně, ale nějakej dacan s Avisem mě pronásledoval a nenechal mě ve stoupáku. Vykopnul mě odsud tak odporně, že jsem měl co dělat, abych na něj neskočil ještě ve vzduchu. Stejně to nakonec proletěl a sednul dole. Ostatní za mnou nastoupili do výtahu a mazali směr Hazmburk. Vzteklej jsem byl páč to byl jedinej normální stoupák toho dne. Co je pak platný, že se omluví, když se člověk kouká nahoru a vidina dalšího podobného stoupáku se rozplývala. A navíc jsem byl hladovej a žíznivej, tak jsem šel do Skleníku na Zuzčinu polívku.

Ten den tam byli i kluci od Šumperka. Chvílema to totiž vypadalo tak, že se to přetočí na jih. A tak to kluci přenesli na druhou stranu a dokud to fungovalo, tak odstartovali. Ale nebylo to vono a posedali u motokrosu a se slzami v očích hleděli, jak se to zase otočilo na sever a ostatní nastupovali do posledního vlaku toho dne.

V neděli byl nádherný slunečný avšak velmi větrný den. Stále od SZ-S, ale dunělo. Rozhodli jsme se tedy, že si připravíme pěkné rožněníčko na večer. Návštěvou nás překvapily Alena s Ksenou. Měli zrežírovanou takovou malou přepadovku. Milan naložil babinec a jeli nakoupit steaky a propriety k tomu. Ostatní se potloukali kolem příprav ohniště. Oslava se protáhla do pozdních nočních hodin a byla převelice vydařená.

Pondělí jakoby z oka vypadlo sobotě, akorát bylo o moc méně mračnavo. Foukal studený mírný severák.  Kopec se postupně zaplňoval čekateli na termiku. Vypadalo to chvílemi jak instruktážní film o parawaitingu. Osobně jsem vůbec neměl žádné ambice, jen tak jsem lelkoval a pozoroval rojení čertíků. Bylo jich ten den opravdu hodně. Nepamatuji, že by jich někdy bylo tolik. Ale ti ambiciózní, ti se nakonec dočkali. Klasicky okolo 15:00 přišel významný proud a z něj odletěla skupina směrem na jih. Celkem pěkné výkony okolo 16 km a Rosťa dal dokonce první pohárovou padesátku. Pokud jsem stačil zachytit tak Babáček dal Plzeň a Habrman doletěl udajně 120 km. Ale to nevím přesně páč telefon bral Poletucha a ten ty informace dost často komolí :-) V podvečer, po svozu přeletářů, jsme nad mapou udělali korekturu listiny vítězů a postupně se rozprchli, každý po svých.

Suma sumárum to byl dost vydařený velikonoční víkend. Páč víme, jaké nedobré předpovědi se v průběhu předvelikonočního týdne střídaly. Ostatně, o tom jaký ten víkend byl se můžete podívat v naší fotogalerii.