Víkend velkých nadějí

Na sobotu byla celkem zajímavá předpověď počasí, alespoň podle většiny známých meteosubjektů. Jarda007 mi však říkal, pojeď na Kozákov, tam to bude lepší. Nechtělo se mi na Kozákov, páč to byl můj poslední víkend před odjezdem na dovolenou do pryč a chtěl jsem toho využít a zapsat už konečně nějaký ten výkon do poháru. Nevím přesně jaké to bylo ve skutečnosti na Kozákově, ale na Rané to dobré nebylo. Bylo tak 5-6/8 oblačnosti, a foukal Z-SZ, nebo spíše nefoukal, studený vítr.

Sešlo se nezvykle mnoho lidí, přijeli i závodníci. Čile plánovali a vypadalo to zprvu nadějně. Ale nakonec odletěl pouze Karel Vrbenský po šíleně dlouhé dřině a občasných přistáních na kopci. Tak dlouho pulcoval kolem kopce, a pak to namířil dopředu směrem k letišti, chvilku jsem ho pozoroval. Sám sebe jsem se ptal proč tam letí, ale po chvíli mu to nad cestou mezi kopcem a letištěm začalo pomalu stoupat. Ale byla to řehole, alespoň mi to tak připadalo. Točil dlouho, pečlivě a trpělivě sbíral metříky. Trochu ho to zaválo k západní bouli a tam před ní pokračoval a pomalinku to tam šmudlil. Když už byl relativně dost vysoko, ještě se pod ním zachytil modrý Addiction, nevím kdo to byl a spolu pak po dlouhé práci nad kopcem odletěli pryč. Karel prokázal neuvěřitelnou píli a výdrž a nenechával se odradit občasnou beznadějí svého počínání, alespoň tak jsem to vnímal při pozorování jeho letu, a nakonec vyhrál. Nevím sice kam až odletěl, ale o to v těch podmínkách ani nešlo, páč ať už odletěl kamkoli, bylo to určitě cenné.

My ostatní jsme zůstali takříkajíc doma. Nejvíc makal strejda Bohouš, Jezevec a Poletucha. Jezevec si dokonce stačil vyměnit pár názorů na létání za letu s někým, kdo si zjevně nepřipouštěl to množství pilotů ve shlucích u kopce a létal podle vlastních pravidel. Nakonec někdy okolo 16:15 to Poletuchovi vyšlo a podařilo se mu dostat asi 600m nad kopec a už to vypadalo, že půjde na odlet. Bohouš několik stovek pod ním se snažil také velice. Ale nakonec to vypnuli a tak to dali rovnou na přistávačku. Zkrátka když jsem večer krátce prohodil pár slov s Jezevcem a ptal se ho, co on na ten dnešní nadějně vypadající den, pravil: „Nemám slov“, uklidil fidlátka a odešel.

Na sobotu měla Zuzka přichystanej nohejbalový turnaj. Hrálo pár lidí, páč mnoho dalších se ještě drželo na kopci a čekali večerní pasát. Přišel a byl moc fajn. Polétalo se klidně v pohodě, zkrátka odpočinkově. Když už konečně všichni přistáli, rozdělal se oheň a Zuzka dala do placu nohejbalové kotlety. Zábava se protáhla, jak jinak, až do rána bílého.

O neděli nebudu ani psát, páč to nestojí za tu námahu. Od rána zataženo, lehce poprchávalo a později se rozpršelo velice. Zbyněk si dal časně ranní let na krosně a letěl se podívat na Hazmburk. Tam prý letěl asi 20 minut, ale zpět to nešlo zaboha. Trvalo mu to hodinu, než se prosadil. Říkal, že v pěti stovkách byl tak silnej protivítr, že ho to zastavovalo. Musel klesat do 300m tam už to bylo lepší. Když přistál na motokrose, paliva měl tolik, že by to nestačilo ani do zapalovače. Pak si ještě před deštěm stačily slítnout obě Aleny s Milanem a bylo hotovo.