Velkolepá oslava narozenin bojovnice Kseny

Na tento víkend byla plánována a Ksena sezvala celou obec kolem našeho klubu. Přípravy převeliké a víkend začal jak jinak než létáním. Ne však z kopce Raná, ale protože foukalo od jihozápadu celkem dost, rozhodli jsme, že pojedeme na Zlatník. Na můj "oblíbený" kopec, na který mám všelijaké nepříjemné zážitky :-) Vyrazilo se tedy nějak po poledni.

Bylo pod mrakem, foukalo akorát a když jsme přijeli na místo, na parkovišti již stály auťáky a na přistávačce partička kolem Dobry balila fidlátka. "Je to dobrý" hlásili, a tak jsme začali organizovat vývoz. Ne úplně všichni pochopili jakým způsobem to bude uděláno, a tak se stalo, že ti co se již nemohli dočkat, naložili bágly do auta a hned vyrazili pěšky. Pak jim došlo, že sice vylezou nahoru, ale bágly budou někde v sedle z druhé strany a tak zase hurá z kopce dolů pro éra. Úžasný :-)

Foukalo akorát. Hned po startu to zvedalo a celkem pohodlně jsme se všichni vozili tak asi 50-100m nad kopec. Někteří i hoďku a půl. Měl jsem nějak divně provlíkej speed, nemohl jsem ho sešlápnout, a páč to vypadalo, že to bude silnější, raději jsem šel před kopec a na přistání. Nemám prostě na ten kopec štěstí. Po přistání to ještě chvilku foukalo, ale pak to úplně zvadlo. Kluci lítali jak diví a hlavně Bohouš vypadal jako kdyby mu v žílách řádil "Leviantan". Nepoznával jsem ho. Pomalu balím a najednou přijelo auto s policajtama a za nima přicupital zelený mužíček co je všichni padáčkáři mají tak moc rádi. Nejdřív to vypadalo, že bude průda za špatné parkování. Chyba lávky. Když přistáli další kluci, přišel jeden policista, vzal si mně stranou a povídá. "Pojďte tady se mnou všichni, o nic nejde jenom támhle ten mužíček říká, že je tady zákaz létání. Co je na tom pravdy?" Snažili jsme se vše vysvětlit a urovnat a policisti byli v pohodě. Zapsali si naše občanky a čekali na další piloty. Mezitím jsme se dohadovali se zeleným mužíčkem oč mu vlastně jde. Byl to normální závistivej českej dacan. Argumentoval, že plašíme zvěř, že ve dne leží pod těma skálama a když se kolem létá tak je plašíme a oni v úleku běží jak raněné laně z kopce dolů a při tom si přelámou běhy a oni je musí utratit. No a v tu chvíli se Bouhouš tak rozparádil ve vzduchu, právě u těch skal, až chytnul negativku a zavětvil těsně vedle skal na stromy na tom srázu co je vidět od parkoviště kde jsme stáli a diskutovali se zeleným mužíčkem. "Vidíte, právě jako tamten padák" a ukazoval směrem ke skalám. Bohoušův jasně modrý Olaf na zelených stromech tam svítil jak polohovka. V ten moment se z mužíčka stal muž vyzbrojenej argumentem, proti kterému se jenom těžko bránilo mírumilovným způsobem. To snad není pravda, když o něco jde tak se něco posere. Policajti stáli a bylo vidět, že už se nenudí, nevěděli která bije. Pak jeden z nich pravil, že už nás poslouchá dlouho, ale že ani jedné straně nerozumí oč vlastně jde. Jestli bychom se vlastně neměli starat o toho Bohouše. Ale to už mezi tím byli kluci na cestě i s potřebným nářadím.

Přistál šturnbarfíhrer Karl Ott tešně u ohradníku a zabalil fidlátka. Když přišel a musel se legitimovat, tak hned po prvním zdůvodnění spustil palbu jak u verdunů. Policajti nepolicajti, ze zeleného muže se zase stal mužíček a vypadalo to děsivě. Mezitím modrý argument s těch stromů už zmizel, tak nebylo na co ukazovat, přišel ještě Jezevec a ten mužíčka úplně dorazil výhružkou podání žaloby na něj za křivé nařčení a zaplacení nutných výloh s tím souvisejících. Policajti pochopili a normálně v pohodě odešli s tím, že to nechají prošetřit a uvidí se co s tím. Mužíček jakmile zjistil, že železná opona mizí, zmizel taky, ani jsem si nestačil všimnout. Bohouš i s pomocníkama přišel, povyprávěl nám jak k tomu došlo a zakončil to perličkou. On totiž tu událost padák přežil v pohodě, ale odnesla to jenom jedna šňůra, kterou si sám omylem přeřízl při vyprošťování ze stromu :-) Trocha smůly navíc.

Večerní oslavy po návratu byly opravdu famózní. Ksena připravila pohoštění ještě s několika pomocníky. Rožnilo se masíčko, buřtíky a kuřecí křidýlka, hodovalo se a pilo. Samozřejmně dárečky, většina z nich s erotickým podtextem, krásné kytky dostala taky. No možná i slzičky byly. Hlásil jsem, že by to chtělo pořádnej táborák, ale nikdo se k tomu neměl. Už jsem se na to nemohl dívat, tak jsem se pustil do boje s mokrým dřívím sám. Nakonec po dlouhém a vytrvalém boji a za pomoci nemála papírových tácků, co Ksena přinesla místo talířků, se oheň nakonec rozhořel. A hořel až do rána do východu slunce. Opravdu moc dobře jsme se pobavili. Těsně před východem slunce jsme se přemístili do Skleníku a tam jsme řádili až do rána bílého.

V neděli dopoledne mně probudil příjezd staré škodovky, která zaparkovala hned vedle mně, nějací modeláři co tam měli závody. Vystoupila madam, kouká do mýho auta a ptá se: "Jé hele, co to je?" Přítel opáčil: "Ále, to je nějakej padáčkář". Docela mně to pobavilo a tak jsem začal vstávat. Koukám na ně a pomyslel jsem si: "Impotentní piloti přišli lítat." Bylo zataženo a chystalo se na déšť. Tak jsem vytáhl noťase, postahoval fotky ze všech foťáků co byly k mání a uspořádal malou videoshow. Pomalu jsme odpařovali nastřádaný alkohol a v průběhu odpoledne jsme se postupně rozloučili a rozjeli domů.