Karlovo čtyřicátiny

Zase jeden z příjemných víkendů. Sobota krásné počasí, slunečno, ale poněkud větrno. Chvílema foukalo dosti, takže mnoho pilotů ani nevybalilo výbavu. Ne, že by se nedalo, dalo se, chtělo to počkat až to termika trošku zacloní a pak hup do toho. Celý den to takto šlo a také se létalo. Bylo to ovšem pro ty ostřílenější. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, od západu přiletěl Blaník a začal svahovat mezi padáky. Takovou prasárnu jsem už dlouho neviděl. Ale on ne jenom průlet, to mu nestačilo, dacanovi. On to tam několikrát protočil. To prostě zůstává rozum stát. Vyfotil jsem to, kdosi zavolal na LAA Václavíkovi a ten o ty snímky projevil zájem. Poslal jsem mu je všechny co vidíte v galerii, ať si to tam proberou mezi sebou, inspektóři. Ze strany toho pilota Blaníku to byla naprostá ztráta reálného myšlení.

Oslavenec Karel v pohodě odstartoval a postupně i s dalšími piloty vystoupali, dali tak asi litr. Ale protože ho čekala oslava musel dolů zařídit večerní rožněníčko. Čtyřicítka je čtyřícka, tak přípravy byly mohutné. Přiznám se, že jsem úplně zapomněl na narozky mého velitele roje, úplně mně polilo horko a tak jsem rychle volal domů, že večer nepřijedu, že přespím na Rané. Pane jo, to jsem si zadělal. Zapoměl jsem totiž také na narozky své ženušky, které měla právě 16. v sobotu. Ale to jsem ještě v tu chvíli, když jsem telefonoval, netušil. Došlo mi to až doma, když jsem hlásil příčinu mého přespání jinde.  Pak mi docvaklo. POZDĚ. Někdy je opravdu lepší držet hubu a nic nezdůvodňovat. Jak jsem starej, tak jsem pořád blbej.

Večerní oslava byla velmi příjemná a protáhla se až do časních ranních hodin. Chudák Zuzka, těch obětí co přinesla na oltář nás všech zúčastněných bylo opravdu hodně. Je to řehole, spravovat ten Skleník, to si zaslouží obdiv a mnoho pozornosti. Chlapi, občas si vzpomeňte.

Karel dostal mnoho dárků a některé byly velmi vtipné. Byla sranda a dobrá zábava. Celkem teplý večer, tak se to odehrávalo z velké části venku u ohniště.Poletucha občas prohlásil, že málo hoří tak přikládal, někdy tak, že mu málem shořeli kalhoty i to, co bylo pod nimi. Vzal tu oslavu opravdu vážně a potvrzoval neustále Karlovo zdraví tak, že ráno si už nemohl na nic pořádně vzpomenout. Přiznám se, že já jsem také měl svou náladu a je v mé paměti určitý časový úsek s neznámými daty anebo jsou zakódována neznámým klíčem :-)

Nedělní ranní výšlap na kopec, to byl tedy očistec. Alena byla čiperná jak čemeřice a už od brzkého rána trénovala sletíky. Občas se podařilo i lehce posváhnout. Bylo zataženo a občas také sprchlo, ale Alena je tvrďák a dala to dvakrát. My zatím ve Skleníku licitovali. Náhle se trošku vylepšila obloha a tak jsme se vypravili na kopec. Nahoře se mi podařilo přemluvit Geka, strčil jsem mu foťák do ruky a udělal mi pár snímků. Tolik snímků jsem už na té Rané nafotil, ale svých mám opravdu poskromnu :-) Byl to jenom sletík s lehkým posváhnutím, ale přišel velmi vhod. Alena už mezitím dole balila potřetí.

Obloha se postupně otvírala slunci, a tak jsme vyrazili znova někdy kolem druhé hoďky. Interválky už chodili, ale trefit je byla dřina. Někdo trefil, někdo sletěl. Ale létat se rozhodně dalo, někteří dali pětikilo. Nakonec se obloha úplně otevřela. Kolem páté hoďky jsme se sešli ve Skleníku na kafe a pak jsme se rozešli domů.