Víkend 27. a 28.3. 2004

V sobotu jsme se sešli v naději, že bude létavo. Zrána to vypadalo dobře avšak nakonec se úplně zatáhlo a nefoukalo vůbec. Když jsem přišel do Skleníku Maskáč pilně pracoval na nástěnce kam přidělával mapu vítězů. Každy bude mít špendlík s praporkem, na kterém bude startovní číslo. Toto si každý píchne tam, kam doletěl. Takové menší vylepšeníčko oproti minulému roku. Chvilku jsme poseděli a blábolili no a páč počasí bylo čím dál horší, přišla na řadu soutěž na přesnost přistání. Maskáč mazal na motokros umístit kříž, vlastnoručně ušitý. A šlapalo se nahoru. Já jsem na to hodil bobana, neměl jsem tento týden nějak náladu, ujal jsem se tedy role fotografa.

Bylo zdechlo, zhora bylo slyšet jak Poletucha nadává, občas fouklo po kose ze SV. První letěl Jezevec. Zkusil to startem na sever, proletěl sedlem, možná spíše proběhl. Nedoletěl ani na motokros. Druhý Poletucha za stálého řevu na téma aktuálního počasí a to nevybíravým způsobem. Na motokros sice doletěl, ale kříž netrefil. Další byl Gek. Ten měl svůj den. Nejenom že doletěl na motokros, ale dosednul přesně na kříž, sám tomu zpočátku moc nevěřil a tak se pro jistotu po něm ještě prošel s érem nad hlavou abychom ho náhodou nepřehlídli. Jako poslední startoval šturnbarfírer Kárl Ott. Na motokros doletěl v pohodě, ještě stačil udělat rozpočet na přistání, ale kříž nedoletěl. Tak k němu aspoň doběhl. Takže tuto soutěž vyhrál s převahou Gek, druhý byl Pletucha a třetí těsně Kárl Ott.

Tak to neděle, to už byla jiná. Počasíčko se krásně vyvíjelo na dlouhé přelety. Šlo to z druhé strany, tedy ze SZ a chodilo to v intervalech občas trošku silnějších. Přirazili i profíci, Vrbeňák s Habrošem a měli už vypsaný cílák na dálku 100 nebo 110 km. Sledoval jsem je jak to kluci dělají a je to opravdu létání. Pečlivě a trpělivě točili všechno možný a sbírali metříky. A i když to ten den fungovalo, nebylo to jen tak zadarmo. Co jsem byl schopen vidět pořád to točili a točili. Ani chvilka letu rovně. A když se to poboří, dofouknout a znova, vyhodit ze stoupáku se nenechám. To je jiná dimenze.

Ovšem pozor překvapení se konalo. Přijeli hoši z Jeseníků. Patrik von Mravenec s Marcusem Aureliusem. Patrik měl smůlu a zároveň vlastně štestí. Trošku poletoval, pak sednul na kopec a čekal. Ono to občas hnilo a chodit pořád nahoru se opravdu nikomu nechce. No a jen tak si chtěl porovnat padák na zemi. Zatahal za áčka a zrovna v tu chvilku se to urvalo. Popadlo ho to, prudce vyhodilo kolmo nahoru, tam se to zmačkalo jak papír po použití a mrsk s ním k zemi. Ještě těsně nad zemí si jeho Espritek trošku loknul, ale i toto stačilo odvrátit těžké zranění. Nakonec byl jenom otřesenej a odneslo to prkno v sedačce. Bylo vejpůl zlomený. Trošku se sklidnil a po nějaké době odstartoval a ještě trochu polétal, ale jak říkal: „musel jsem, jinak bych se začal bát“. Tak to bylo jeho seznámení s Ranou. Jenom doufám, že tu nebyl naposled, páč se akorát stačil zaregistrovat do Ranského poháru a již vyfasoval startovní ponožky lítačky.

Jak jsem již výše napsal, nebyl jsem v náladě moc, do vzduchu jsem se nijak netlačil. Tak jsem jen tak vodmázl, zkusil to tam i onde, pracovat se nechtělo a tak po zásluze jsem byl poslán na zem. Těsně přede mnou sednul Jezevec, dopadl podobně, ale ten to bral jinak. Říkal: „no hele, já tam ještě pudu. Z těch cirů nezbylo nic a toto jsou stratokumuly, to se mění, to by ještě mohlo přijít“. Mně se fakt nechtělo, lehl jsem do trávy a užíval sluníčka. Z Renátou jsem pokecal chvilku na téma jak se lidé seznamujou a byla sranda. Na kopec mně to už netáhlo. Poletucha s Bohoušem ti zmizeli ve Skleníku. Tak jsme s klukama Jeseníčákama dorazili taky a dívali se na Jezevce jak si to tam v osmistovce vytáčí. Měl pravdu ten Jezevec.