Brigáda na Rané - Otevření poháru - První přelet

Před týdnem v sobotu bylo pěkně létavo, celkem slunečno a fungovala termika až asi do výšky 500 m/s těm nejlepším. Stoupáčky byly okolo 4 - 4,5 m/s, prostě paráda. Tak jsme to s klukama vybalili taky. Já jsem si to připravil vedle rohože na nižší JV startovačce a čekal na vítr. Vítr přišel, vzal jsem za áčka a éro se mi otočilo na náběžku. Nadával jsem jak zákon káže páč i když jsem se pokusil znova otočil se dacan na druhou stranu. To už jsem si všiml, že se mi šňůry zachytávají za kousky kmínků z křoví, které vyčuhovaly nenápadně ze země, jak ji po zimě trošku vzala voda při tání. Kluci co to měli na rohožích byli v pohodě. Tak jsem to tam za stálého nadávání přenesl taky a odletěl. No když jsem si to užil, šel jsem na přistání a vybral si místo vlevo motokrosu těsně za cestou. Ještě jsem se tak prošel s padákem nad hlavou a pak ho položil na zem. Jenže jakmile jsem začal balit zjistil jsem, že na šňůrách je plno starého suchého bodláčí a sundat je, tak to byla řehole pro ty nejtrpělivější, ne tak pro mne. Nadával jsem už trvale bez přestání a skončil až v Ponorce u prvního píva. Sajrajt jeden, vidět to není, bordel zatracenej. A tak Gek udělal legendární návrh - "uděláme brigádu...". A bylo rozhodnuto. Společně jsme se všichni domluvili v Ponorce a já to prohnal internetem.

V sobotu 6.3. na devátou jsem přijel jako první, hned za mnou přijel Strejda Bohouš v závěsu za ním Čuk a Gek. Ti zaparkovali vedle mně. Hned začali vytahovat nářadí, a já začal "doufám, že Zuzka nějaké to nářadí sehnala, nejsem žádnej zahradník, takže mám prdlajs sebou". Čuk vytáhl nůžky na křoví a hrábě. Puč mi hrábě, povídám mu. Minulej tejden jsem nadával jak ďas na tu přistávačku, celý to tam chci odhrabat, sajrajtskej bordel zatracenej. A tak jsme si rozdělili nářadí a šli za Zuzkou do Skleníku na čaj s rumem na zahřátí. Mezitím přišli další kluci. Zuzka mně pasovala na hlavního organizátora, tak jsem rozdělil úkoly a šlo se do práce. Kluci vyrazili na kopec s nůžkama na křoví a já ještě s jedním klukem s hráběma na přistávačku.

Za nějakou dobu se dovalil i Bukač s báglem na zádech. My už měli skoro celou část přistávačky vlevo motokrosu shrabanou. Povídám Bukačovi, "pojď nám pomoct to odnýst támhle do barelu". Bukač na to, "to spálíme Skřivane, všechno spálíme, co sa s tím budeme párat". A tak jsme spolu ten barel dokouleli co nejblíže těch hromad bordelu a založili v něm oheň. Bukač se projevil jako pyroman non plus ultra. Úplně se v tom vyžíval, já nakonec taky až mi z toho shořela rukavice. Kluci mezitím nahoře na kopci štípali a štípali, a my s Bukačem jím tam podkuřovali páč foukal čistý JV.

Někdy okolo 13:00 jsme byli všichni hotovi a tak jsme se šešli ve Skleníku na slíbený Zuzčin brigádnický guláš a pivko. Bylo pořád pěkně, foukalo příjemných 4-6 m/s na kopec, vyrazili jsme tedy létat. Nosilo to do asi 150m, chvílema i trojkama. Užívali jsme si, bylo to příjemné po té brigádě. Najednou koukám jedna spirála Bukačovka, druhá spirála Poletucha, rozhlížím se kolem co se děje, Gek klesá na uších a najednou koukám k elektrárně a tam se na nás řítí sněhová kalamita. Mlasknul jsem tam velký uši a mazal na zem co to šlo. Všichni jsme přistáli pohromadě právě na té uklizené části přistávačky a balili o sto šest. Jen co jsem zazipoval bágl bylo to tu. Tak jsme se uklidili do Skleníku a ten den pěkně oslavili, všichni jsme si to zasloužili. Nakonec vyšlo najevo, že Milan Eibl z té první zaprávky létání po brigádě nasadil na odlet na svém novém paraglideru VEGA a přistál 6,5km od Rané někde u Skršína. Tak to bylo velmi příjemné překvápko pro všechny, páč Milan na oslavu poručil rundu Krvavých zad pro celý Skleník.

Celkem vzato veleúspěšná sobota, byl to den otevření Ranského poháru, úspěsné brigády, pohodového polétání zakončeného prvním přeletem hodným zápisu do tabulky vítězů. Jsem zvědav jak dlouho tam vydrží trůnit sám. Já s Bukačem a ještě tím klukem co mi pomáhal s hrabáním jsme odjeli za tmy domů, ale tvrdé jádro pod vedením Kalamity s Vladimírem oslavovali až do noci.