Česká liga 2004 v Beskydech

aneb Manciho vstup do závodního pole Paraglidingu

S Rybníkářem jsme si domluvili dovolené na pátek a hned z rána okolo sedmé vyrážíme směr Beskydy, Kunčice pod Ondřejníkem. Manci s Bukačem, Tuckem a Broňou vyrážejí až v podvečer. Manci zařídil propriety na večerní grilovačku. Krkovičku, čínu, okurčičky, hořtička a další pochutiny, že si to jako opravdu užijeme. Holky u něj v práci si daly opravdu záležet, páč to se jen tak někomu nepodaří spolupracovat se závodníkem paraglidingu. Masíčko naložily, čínu připravily a na cestu polibek pro štěstí přidaly, jak se hrdě prsil. Ukázalo se, že to pomohlo dokonale. Ale nebudu předbíhat.

Po cestě moravskou dálnicí jsme již měli informace od Jiříka, místního instruktora od “MACpara School”, že jsou s kurzíkama na Javorovém a že už se létá. Rozhodli jsme se tedy, že to vezmem rovnou tam a ubytujem se až večer po létání. Na místo jsme dorazili před jedenáctou. Jiřík nás přivítal a už nás hnal na lanovku, že se jako blíží jedenáctá a pak další za hodinu. No museli jsme mu vzdorovat, že jako zas až tak nespěcháme. Pokecali jsme, Rybníkář tam měl totiž u kluků ve škole nového Trendíka a celou cestu se obával zdali na něj nezapoměli a opravdu mu ho pod kopec přivezli. Jiřík ho poslal k autu ať si ho tam najde a věnoval se občasné komunikaci s žáky na dolétání. Za chvilku se Rybníkář vrátil a říká: “mně se zdá, že ten padák je nějak malej, v tom pytli to nevypadá na třicítku”. Von Dušan je totiž z těch těžších a proto měl vážné obavy o nosnost. Jiřík ho ujistil, že to opravdu třicítka je a s úsměvem na rtech nás poslal na lanovku. Najednou kde se vzali tu se vzali, Kaderovic Radek s Luckou. To jsem čumákoval. Přijeli také polétat na Javorový. Že prý Šárka, žena, má slezinu asi po stopadesáti letech v Ostravě tak přijeli s ní i s výzbrojí :-)

Na horní zastávce lanovky jsem vystoupil jako první, Dušan Rybníkář hned za mnou a tak si to spolu štrádujem na start. Najednou kolem nás profičela pěkná kurzistka s báglem na zádech. Říkám, koukej jaká pěkná dcerenka nás nechává za sebou. Dušan poznamenal, že ti mladí, plní energie a iluzí a že my už nemusíme mít taky úplně všechno. Podívám se na něj a vyhrkl, že já musím a pádil jsem za čičinou. Dušana jsem sice nechal hluboko v lese, ale čičinu nedohonil.

Na startu jsem se přivítal se Zdenálem Trčkou, vrhal kurzíky do vzduchu. Hned jsem se začal chystat. Dušan mně s podivem sledoval a když viděl, že to myslím vážně, začal se chystat taky. Rozbalil to nade mnou. Za chvilku přišel a povídá: “Ty Vlastíku ona to bude opravdu třicítka, koukej”. Na každou stranu od mého Gladiatora jeho Trendík vyčuhoval o více jak metr. A pak ještě dodal: “No oni to v té firmě umí asi opravdu dobře zabalit”. Zasmáli jsme se jeho nedůvěřivosti a po krátkém zhodnocení počasí jsme startovali.

Létání bylo úplně zadarmo. Bylo sice souvisle zatažíno vysokou oblačností, ale nosilo to všude. Chvílema člověk proletěl slabou přeháňkou, ale jinak paráda. Po přistání jsme ještě poseděli s Kaderovic rodinkou a pak v podvečer jeli do Kunčic. Ubytovali se a pádili na Huťařství na pivko. Už jsme nedočkavě telefonovali kde jsou naši závodníci, Manci a Bukačoic duo. Najednou volá Manci a se zděšením v hlase povídá: “víš co se mi stalo? Porazil jsem srnu ve stovce, předek v prdeli, policajti to už vyšetřili a už pokračuju za váma”. Byla tma když dorazil do Huťařství. Přesně podle GPS, jinak by to prý netrefil. Předek měl pěkně promáčklej, ale chladič chladil a netekl. Povídal, že je to úžasná pojistná událost a už měl vymyšleno co všechno za to bude mít na autě nového. Zkrátka hodilo se mu to. Ale to nebylo ještě všechno. Druhý den, v sobotu, vyrazil časně do Rožnova pro papíry k Intoxu, na kterém měl závodit. A při cestě zpátky předjížděl asi stovkou nějakého ve staré stovce a jak ten předek blbě držel, vítr ho nabral a haubna se za této jízdy otevřela. Na škvírku mezi haubnou a motorem manévr dokončil, zastavil a počítal další škody. Takovou smůlu málokdy potkáte. Vylomený panty, vohnutej plech haubny. Přijel, gumycukem zajistil kapotu a mnul si ruce. To jsem ještě neviděl, radost v očích, když se ti auto rozpadá.

V sobotu v Kunčicích dunělo, tak jsme jeli potrénovat se školou na louku zvanou “letiště”.někde u Vidče. Ale pak došla informace, že na Javorovém to už jde. Já s Dušanem jsme zůstali na místě, páč jsme měli domluvené posezení se starými kamarády. A tak Bukačové s Mancim jeli trénovat na Javorový. Večer jsme nachystali grilovačku kde jsme se dozvěděli, že to byla paráda, že jsme měli jet, a dyk to znáte, je to pořád stejný. Přidali se k nám i “Mladí a Nadějní” no a samozřejmně škola dolítačů včetně instruktorů. Parádní večer u ohně. Manciho pohoštění bylo excelentní, masíčko jak vatička, čína “jakbysmet”. No zkrátka předběžná příprava na závodní den přesně podle pravidel :-)

Neděle, krásný den, úplně jasno a zrána klid. Ale Zdenek už to zná, nevěřil tomu a rozhodl se, že pojedou se školou na Javorový. Páč tam to vždy fouká méně než v Kunčicích na Stolovce. Ráno v 09:00 briefing v Zátiší, bylo rozhodnuto, Javorový. Byl jsem na ten závodní rej moc zvědavej. Na Manciho tváři bylo patrné napětí, rozhodl se, že poletí na Šikecovo “Veze”. Intoxe nechal v autě a spitoval svědomí co mu kluci od MACů řeknou až se to domáknou. Zkrátka zdálo se mu, že v těchto podmínkách to bude lepší na té “Veze”. Krátký briefing před startem závodu, všechno nabouchat do GPS, odeslat SMS, podepsat se, nahlásit se a já nevím co všechno ještě se musí. Bukač při této přípravě zjevně plaval, vůbec nebyl připraven, dokonce ani GPS neuměl pořádně nastavit a SMS? O tom ani raději nebudu psát, páč to bych už nesměl do Tlusté myši :-) Jediné co zvládl na jedničku bylo, že si konečně nechal přebalit záložák a strčil ho do sedačky. Dokonce Manci mu musel radit jak se s těmi technickými doplňky zachází, Manci, který techniku chápe spíše jako osobního nepřítele, Bukačovi, který si bez techniky život představit vůbec neumí :-) To jsem tedy zíral. Manci byl opravdu dobře připraven a byl jsem fakt zvědav co ten den přinese. A přinesl.

Závodníci postupně opouštěli startovačku. Někdy tak v polovině času otevření okna křiknul Manci: “Vlastimile, udělej mi fotku!”. Dušan se toho chopil. Start na jedničku a pomalu trpělivě vrtěl stoupáčky. Nebylo to jednoduché, nosilo to pouze u kopce na východní straně. Bukač startoval taky, ale nedařilo se mu, nechal se zafouknout na západní stranu bez výšky a hnil a hnil. Pak přistál dole na přistávačce. Ještě jednou to lanovkou vyjel nahoru, odstartoval než zavřou okno, ale vyhnil zas. To mezitím byli už ostatní na trati, ne sice všichni, ale Manci jo. Nakonec tu disciplínu dali pouze dva. František Pavloušek a Manci. Nikdo jiný do cíle nedolétl. Jakmile jsem mu volal po té radostné zprávě, stačil mi všechno říct jaké to bylo. Nikdy se nedostal až pod mrak, silný vítr, a řídil jsem se radou Dvořky: “hele jseš poprvé, vykašli se na čas a toč každou prťku kterou potkáš”. Přesně tak to dělal a pak v cíli u pivka si ty ostatní závodníky vychutnával převelice.

Takže Manci, hodně zdaru v dalších kolech. “Staří a stále Neklidní” ti drží palce.

» A tady pár fotek z toho víkendu